Znak Junáka

91. roverský kmen střediska “Řehoře Mendla” Brno

Kerberos

Znak roverů

Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy


RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz


Valid HTML 4.01 Transitional

Expedice Tibet – jarní prázdniny 4.–11. 2. 2006

1. den – sobota
Sraz jsme měli 4. 2. v 9:45 na hl. nádraží. Slezlo se nás tam asi tak deset: Včelka, Marťa, Pinďa, já, Mikeš, Pašin, Očko, Vojťák, Radim a Bidlo…(doufám, že jsem na nikoho nezapomněla…). Jeli jsme asi tak hoďku vlakem, pak jsme vystoupili na zastávce, kde už na nás čekal Divoš, který nás přivítal a trochu nám přiblížil téma. Pak spolu s Očkem odjeli a my jsme museli jít pěšky. (Gemy se nám naštěstí vezly autem). Po velmi vyčerpávající cestě, při které jsme museli zachránit Honzu Nehybu (který uvízl na stromě) jsme konečně došli na faru nacházející se v Havlíčkově Borové. Tady už čekal Divoš s Winky a Kovboj s Očkem. Přivítali nás hrou (museli jsme se dostat po židlích z přízemí po schodech nahoru) a potom jídlem „kampou“, kterou jsme museli jíst rukama. (V Tibetu se totiž používají na jídlo hůlky a ty jsme ještě neměli vyrobené). Potom jsme si vybalovali, byly nějaké hry a večer jsme vyráběli mandaly. (Byly to obrázky, do kterých jsme měli nakreslit své pocity nebo něco takového…) Večer byla meditace, pak různý akční hry. Spát se šlo nejspíš dost pozdě (už si to přesně nepamatuju :o).

2. den – neděle
Budíček byl asi kolem osmé. Po snídani byla mše (kostel byl sice dost malej, ale měli dobrýho faráře). Potom byly zase hry po skupinkách.
Pak jsme vyráběli hůlky na jídlo. Po obědě se šlo na chvilku na běžky (to byla fakt sranda).
Večer byla zase meditace, další hry a taky přijel Atom.

3. den – pondělí
Ráno byla zase akční rozcvička a dobrá snídaně. Pak se hrály hry. Potom nám bylo sděleno, že naši dva milí kuchaři (Winky a Divoš) byli uneseni a museli jsme si tudíž udělat oběd sami a ještě k tomu venku na ohni. Rozdělili jsme se na 4 skupinky po dvou až třech. Dostali jsme jen 3 sirky a směli používat jen dřevo. Nakonec se  to všem podařilo, nikomu se nic nestalo (doufám) a nikdo nebyl o hladu. Večer byly bezva scénky, zpívaly písničky a hrály hry.

4. den – úterý
V úterý se šlo na celé dopoledne na běžky. Ti, kteří zůstali na faře, spali, hráli hry a pak se šli projít. Po příjezdu ostatních jsme psali na sklíčka a vyráběli si „modlitební praporky“. Potom přijel Goblin a chvilku po něm už dlouho očekávaná Gába, Bára a Potápka. Večer jsme pak slavili Potápčiny narozky (dostala úplně skvělý dárky). Byl taky strašně dobrej dort. Večer byly zase hry a jako obvykle jsme toho někteří moc nenaspali…

5. den – středa
Hlavní událostí bylo stavění iglú. Na tom jsme pracovali celý dopoledne. Byly jsme zase na 2 skupiny. Stavba iglú se vydařila (i když to naše skupina nestihla dostavit.) Po obědě následovala přednáška o tom, jak se máme bránit, když nás chce někdo přepadnout, popřípadě znásilnit (měl ji Honzík). Byla to legrace a myslím, že jsme se toho dost naučili. Mezitím přijela Danka se Šerlokem. Večer byla hra venku (něco na způsob toho, že jsme měli zhasnout svíčku v protivníkově iglú – já jsem to moc nepochopila). Potom přijel Pextr. Pak byl program vevnitř a to je myslím ke středě asi vše.

6. den – čtvrtek
Dopoledne jsme šli zase na běžky. Byli jsme po dvou skupinkách. Tu naši vedl Mikeš, pak tam byl Kovboj, Pinďa, Marťa, Gába, Včelka a já. Až na to, že nás přepadla vánice to bylo skvělý. Pak byly zase hry a večerní program byl „společenský večer“. Učili jsme se tancovat různý tance a bylo to super. V noci pak bylo, pro ty co chtěli, takový rozjímání venku. Šli jsme podél svíček, na kterých byly různý citáty k zamyšlení. Pak se šlo spát. (Jo a ještě před spaním nám Goblin zahrál nějakou úplně hezkou skladbu na dobrou noc).

7. den – pátek
Ráno byla přednáška a hry. Potom oběd, po kterém jsem už musela jet dom. (Poslední 2 dny proto píšu podle zápisků Atoma a Včelky). Odpoledne byla závěrečná hra. Divoký Yetti unesl Atoma a ostatní jej museli chytit (myslím teď toho Yettiho) a Atoma zachránit. Po úspěšném dovlečení obou na faru měli udělat z obou kultivované osoby. Z Yettiho se stal (jak  Atom píše) "lev salónů" a z Atoma "zgejďák". Potom byl společenskej večer a všichni si to moc užili.

8. den – sobota
Ráno byl úklid. Po vyklizení fary následoval odchod do Přibyslavi na nádraží. Tam se šlo do hospody na kofču  a pak už se jelo domůůůůůůůůůůů.

Dodatek: Poděkování pořadatelům a kuchařům: všechna jídla a stejně tak i program byl úplně bezva!!!

Gumi


Sobota – 4. 2. 2006
Celá naše cesta započala na nádraží v Přibyslavi, hned na parkovišti nás čekala karavana, která nám měla odvést věci až do našeho chrámu.
Na tomto parkovišti se k nám připojil také náš tibetský průvodce Mikeš. Spolu s Mikešem jsme se odebrali na cestu do našeho chrámu jen s těmi nejnutnějšími věcmi, jako je například pití a třeba i rukavice. Zastávkou na naší cestě byl šílený horolezec na stromě, který nemohl lézt nahoru ani dolů a naším úkolem nebylo nic jiného než ho sundat společnými silami dolů na zem. Po krátké době jsme se rozhodli použít nějak připravená lana, otázkou nám zůstávalo jak? Nakonec se Pašin rozhodl vylézt s jedním koncem lana na strom za horolezcem (Honzou) a druhý konec nám nechat dole, to proto aby jsme mohli spouštět Honzu dolů. Největší problém byl v tom jak Honzu přichytit k lanu, pak nám Honza poradil že máme navázat na druhým konci trojitou osmičku, tu se snažil Mikeš navázat, ale pak jsme ji poslali Honzovi a on si ji upravil jak potřeboval. pak přišlo na řadu už konečně spuštění Honzíka. Pak s námi pokračoval dál, směr chrám. Cesta byla docela zdlouhavá a počasí nám taky moc nepřálo, byl strašnej vítr a skoro pořád sněžilo. Když jsme došli do vesnice Havlíčkova Borová už jsme věděli, že chrám je jen kousek cesty(vždyť to bylo na přihlášce)!! První úkol který nás čekal na v chrámu byl,dopravit se pomocí židlí k našim věcem bez dotyku posvátné země. To nám nepřipadalo tak složité do doby než jsme se dozvěděli, že se máme dopravit ještě kousek po schodech a že na židli musí neustále někdo stát jinak nám ji vezvé "fičák". Nakonec se nám podařilo a všem se tato hra, neříkám líbila ale nebyli proti. Po seznámení kde spí holky, kde kluci a kde jsou záchody. Nás čekalo první tibetské jídlo zvané campa, to by nebylo tak zajímavé ale seznámení že v Tibetu se jí rukama, neumývá se a taky že se nádobí nemyje některé vyvedlo z míry, ale ti co měli hlad se i přes to pustili do campy. Věřte, že to nebylo špatné, ale hlavně nás to zasitilo i když jsme to jedli z docela malých jídelních misek. Po "pořádném" jídle samozřejmě následoval odpočinek, ten jsme zasvětili 1.hře BANGU, po odpočinku náseldovalo malovávání misek. To bylo také velmi uklidňující a taky to byla 1. příležitost seznámit se s účastníky expedice. Po této velmi nenáročné činnosti našel Kovboj nějaké staré noviny a zrovna tam bylo neviřešené sudoku a tak pustil do řešení a později se nás přidalo víc, Kovbojova sestra Piňďa se s námi chtěla vsadit, že to nevyřešíme do 19:00, ale my jsme dali hlavy dohromady a vyřešené jsme to měli už 18:30. Piňďa byla ráda, že se s námi nevsadila, protože by prohrála!!!! Poté jsme se opět odebrali do svých pokojů, mezi tím nám tam Honzík zřídil naše malé diskusní fórum. Pak následovala hluboká meditace ve společenské místnosti, ta spočívala v tom, že jsme si sedli kolem ohně a vzpomínali na uplynulý den a naše nejhlubší myšlenky jsme napsali na papírek a spálili.(Dodatek pro Vaška: na plech jsem položili 2 dřevěná prkénka na ně jsme položili starou pánvičku a do pánvičky jsme umístili PEPO a zapálili, bylo to naprosto bezpečné.) Kdo nebyl za celý unaven den mohl se po meditaci zapojit do snůšky zábavných her, jednou z nich byla i hra na demonstranty námi nazývaná "Demonstrace".(Pro ty co neznají Demonstraci: skupinka lidí si sedne na zem a co nejpevněji se zaplete, zbytek co nesedí se snaží demonstranty roztrhnout tj. představuje policejní zásah!!!!) Dobrou noc!!!!

Neděle – 5. 2. 2006
Den nezačínal jinak než budíčkem, kterým nám byla tibetská chrámová hudba "líbezná našemu uchu."
Po budíčku musí samozřejmě následovat snídaně, na snídani nás organizátoři přesvědčili, že jsme pořád na jarákách. Naším úkolem bylo nakrmit souseda a věřte nebo ne najedli jsme se a ještě zbylo. Po snídani byl čas na raní očistu a převlečení do kroje, protože se šlo na mši. Cesta byla velmi krátká, jelikož kostel byl ani né 50m od našeho chrámu. Mše proběhla v pořádku jako každá jiná. Po návratu do chrámu jsme byli opět vyhozeni ven se slovy, že si máme jít sehnat dřevo na čínské hůlky aby jsme měli čím jest, drtivá většina kluků propagovala jíst rukama, ale to nám neprošlo a tak jsme šli. Venku jsme si ještě zahráli pár her a šli jsme do chrámu zpracovávat dřevo, které jsme ukořistili. Tuto činnost jsme prováděli až do doby, kdy jsme byli se svými hůlkami spokojeni a nebo až do oběda. K obědu byli řízky a brambory u kterých jsme hůlki příliš nevyužili a tak jsme jedli rukama. Po obědě jsme dostali za úkol nakreslit si svou vlastní mandalu, kterou budeme večer místo meditace vybarvovat (měli jsem na to celý den). Po zaslouženém odpočinku bylo v plánu jít ven a vyzkoušet si jak je to s náma na běžkách, já osobně jsem neměl boty a tak jsem si je půjčil od Divoše. Jeli jsme trénovat na malý kopeček za kostelem. Tam strávili asi 1,5 hodiny různými sjezdy, slalomy a vším možným blbnutím. Následovala v chrámu uklidňující přednáška o čajích, ktero měl připravenou Mikeš a během které jsme začali vybarvovat naše mandaly. V zápětí přišli na řadu nějaké hry na odreagování konkrétně přenášení na rukách a píďalky (Přenášení na rukách: jsou 2 týmy proti sobě a soutěží, kdo rychleji přenese nejlehčího člena na rukou, pří tom musí ležet na zemi, až do cíle; Píďalky: hra spočívala v tom, že se postavili 2 skupiny proti sobě a zavážou si oči lehnou si na zem a snaží se doplazit na druhou stranu). Někdy během tohoto dne taky přijel Atom, ale nevím kdy to přesně bylo!!!!

Pondělí – 6. 2. 2006
Hned po snídani nám byly přiděleny zelené uzlovačky, které měly sloužit jako ukazatel spokojenosti s programem, když byla uzlovačka vidět znamenalo to že se nám program líbí a také na opak. Pak následovala přednáška o uzlech a taky jejich praktické využití a názorné provedení. To nám dělalo trochu obtíže, ale všechno jsme nějak zvládli. Pak jsme hráli s 30m dlouhým lanem hru zvanou "přebírání" (tuto hru nebudu vysvětlovat, jelikož se v ní příliš sám neorientuji). Během této zábavy nám Divoš přinesl dopolední svačinu, kterou byly zbytky od snídaně.To nám nevadilo, protože jídlo je jídlo. Dále jsme se dozvěděli, že utekl místní kuchař a tak nám bylo řečeno, že si musíme uvařit venku na sněhu vlastní jídlo. K dispozici jsme dostali krabičku od sirek s 5 sirkami a dřevo, které jsme našli ve stodole. Já jsem byl ve dvojici s Včelkou a podařilo se nám rozdělat oheň až na další 4 sirky sirky, které jsme si půjčili od Honzovi skupinky. Jídlo se nám podařilo uvařit a byly jsme překvapeni, když jsme se dozvěděli že pro případ kdy by nikdo neuvařil bylo připraveno jídlo. Po zaslouženém odpočinku po vydatném obědě jsme měli hru nazvanou "mosty." Hra spočívala v tom, že jsme měli postavit co nejdelší most ze sirek bez toho aby jsme museli použít nosné pilíře (jelikož to byl most přes propast) ten pak musel vydržet nějakou dobu stát bez toho aby ho někdo držel.Tato hra měla ohromnou spotřebu sirek a ten svinčík na koberci taky nic, moc. Chvíli po této psychicky náročné hře jsme si měli začít připravovat scénky na večer na téma, jaké jsme si vylosovali. Součástí této přípravy bylo i namalování obličeje v barvách a tvarech hodících se ke scénce. Pak přišli na řadu samotné scénky, které byly prokládány písničkami dle výběru zúčastněných (jen ty co Vojťák mohl zahrát na kytaru). Poté co skončily scénky už se jenom hrálo na kytaru. Jak se přestalo požádal nás Vojťák aby jsme udělali meditaci formou svíčky, že ho o to požádal Honzík. A tím skončil tento den!!!!!

Úterý – 7. 2. 2006
Den začal opět rozcvičkou, tu jsme provedli skoro venku tzn. ve vstupní hale, kde bylo o něco málo tepleji. Probíhala způsoben "kolečko." Pak byla samozřejmě snídaně, ale já se nechcu opakovat. Po této bohulibé činnosti se běžkaři odebrali na svůj 1. větší výlet. My co jsme neměli běžky jsme zůstali v chrámu s nějakými instrukcemi. To bylo dost času na to aby jsme si zahráli Bang, Během Bangu nám zavolali běžkaři, že to někteří vzdali. Když přišli měli jsme je ještě vytáhnout ven, ale ony nechtěly a tak jsme šli sami kluci. Byl to výlet stylu "podívám se a jdu" šli jsme tedy ke stromu na obzoru postavit případně sněhuláka. U stromu moc foukalo a tak jsme se přesunuli ke keřům opodál, kde jsme začali vyhrabávat zákopy až nás to přestalo bavit šli jsme směr silnice a pak chrám. Byla to zajímavá procházka s ohledem na to, že bylo asi 1m sněhu. Když se vrátili běžkaři, čirou náhodou k našemu obědu, se odpočívalo a běžkaři i běžkařky si vyprávěli svoje zážitky. Pak naši malou skvadru naučil Atom s Vojťákem pokr, měli jsme dost sirek z mostů a tak bylo o co hrát. Potom nám Winky řekla něco o modlitebních praporcích a měli jsme si vyrobit vlastní taky jsme dostala malá sklíčka, na ktré jsme si mohli napsat co jsme chtěli. K dispozici nám byla tibetská abeceda. Při této zábavě nás navštívili další účastníci expedice, kteří teď přijeli, konkrétně Goblin, Bára, Gába a taky Potápka. Pak přišla námi velmi očekávaná oslava Potápčiných osmnáctin, její první část začala venku s prskavkami a důkladným zkoulováním všech přítomných. Druhá část probíhala uvnitř chrámu ve společenské místnosti, tam dostala Potápta tři dorty s 6 svíčkami taky nějaké ty dárky. Když bylo Potápce 18 musela dokázat, že má nárok být ve vyšší společnosti pomocí hry "vyšší společnost" (ta spočívá v tom, že oslavenec má za úkol zjistit a poté vykonat něco co ostatní nezvládnou, my se snažíme v rámci možností napodobovat vše co provádí a říká). Při této oslavě jsme měli možnost zahrát si i pár her tak například pexeso, je to stejné jako normální, ale dvojičky tvoří lidi se stejným znamením a v druhém případě si náhodné dvojce po otočení vymění své znamení. Pak jsme hráli hru na poznávání role, kterou máme na čele. To nám taky zabralo trochu času, ale pak přišla hra na rozproudění krve. Běhali jsme za Winky, ta byla schována někde po celém chrámu a říkala nám slova která jsme měli buď nakreslit a nebo zahrát pantomimou tak, aby to naše družstvo poznalo. Pro ty co měli ještě energii nechyběla ani demonstrace, bylo překvapením když nás bylo asi 13. Ta už nás totálně dorazila a jako odměnu nám Goblin zahrál ukolébavku. Dobrou!!!!

Středa – 8. 2. 2006
Ráno měla rozcvičku připravenou Potápka, byla zaměřená na všechny části těla zvlášť obličej. Po snídani nás Vojťák seznámil s teorií přežití ve venkovních, sněhových podmínkách prostřednictvím své přednášky. Pak přišla na řadu praktická ukázka přežití venku a to konkrétně stavění iglú, to nám zabralo velkou část dne, Očkův tým iglú nedostavěl, jelikož očko musel naléhavě odjet do Chotěboře (po svém návratu tvrdil, že by to iglú dostavěli, kdyby nemusel odjet). Po obědě jsme dostali čas na odpočinek ve formě deskových her, kdo skončil dříve se svou relaxací,měl ve společenské místnosti připraven nový program. Tento program vedl Honzík a byl zameřen na přežití ve městě poo pár ukázkách jsme pochopili, že jde o sebeobranu (ti,co hráli ještě deskovky se zúčastnili později). Hlavní náplní tohoto rychlokurzu sebeobrany byla obrana vůči znásilnění (ale ne jenom), jako figurant pro předvádění zákroků posloužil Mikeš. Zjistili jsme, že nejdůležitější pravidlo různých přehozů přes bok, rameno závisí pouze ne tom, abychom měli naše těžiště níže než těžiště našeho protivníka. Během této přípravy do města přijel Pextr, Šerlok a Danka, ti se s námi pak pustili do večeře a po tom všem byla zase meditace, tentokrát formou malby na rytmus hudby (klidné, meditační). My jdem spát, co VY????????????

Čtvrtek – 9. 2. 2006
Brzo ráno ještě před naším budíčkem nás opustili Šerlok s Dankou, to pro nás nebylo žádné překvapení, jelikož jsme s tím byly obeznámeni. Po našem budíčku a možná i rozcvičce, ale určitě po snídani jsme se dozvěděli, že bude 2. běžkařský výlet. Nás, co jsme neměli běžky se nás to zase netýkalo, ovšem všichni ostatní se začali připravovat. My co jsme zůstali jsme měli v plánu pěší výlet do.... Po odchodu běžkařů jsme se pustili do deskových a jiných interaktivních her, ale nebyly už tak ono jako minule. dřív než se vrátili běžkaři, tak jsem si samozřejmě dali oběd. Pak jsme se (už všichni) zapojili do připraveného programu. Tím byla stavba mostu z hlíny, to mělo procvičit na verbální komunikaci (stavěli jsme most, který se musel spojit v jedem "velký", dvojice měli zavázané oči a museli mlčet). Pak v druhé místnosti byly připraveny hrátky s moduritem, který na vzduchu rychle tuhnul a tak se z něj nedalo skoro cokoliv tvořit. Po této fyzicky namáhavé zábavě měl pro nás Vojťák připravenou přednášku o astronomii, ta u nás neměla příliš ohlas a tak hlavní náplní této přednášky byl hlavně odpočinek. Pak, aby nás ještě potrápil měl pro připravenou hru. Ta spočívala v tom, že pomocí dalekohledu jsme si měli najít a zapamatovat pozici souhvězdí, které jsme později překreslovali na velký papír. Takto nám měla vzniknou totožná mapa souhvězdí, jako byla ta Vojťákova, ale co z toho vzniklo to ani nechtějte vědět, tak např. naše skupinka si na konec některá souhvězdí domyslela. Pak byla zase ta příjemnější činnost, a to jídlo, konkrétně večeře (myslím, že byl guláš). Pp jídle byla opět zábava, teda jak pro koho. Přišel na řadu taneční večer, pro všechny, co neabsolvovali ani základní taneční to byl hroznej šok. Nejprve následoval krátký úvod o chování a zdvořilosti v tanečních, a to znamená i při tanci. Vždy před tancem nám Očko s Potápkou předtančili. Takto jsme pochytili základní kroky daného tance a později se snažili je aplikovat s partnerem při tanci. V rámci tohoto kurzu jsme se docela naučili tyto tance: Valčík, Polka, Chacha, Tango, Jive, Waltz. Před každým tancem byla nějaká volenka, buď pánská, dámská nebo oboustranná. Během celého večera byla samozřejmě i přestávka. Po ukončení výuky zde hrála ještě hudba pro zájemce, kteří si chtěli zopakovat co se ten večer naučili. Docela dost utahaní a unavení jsme se odebrali na kutě!!!!!!!!!!!!!!

Pátek – 10. 2. 2006
Po krásném a dlouhém spánku nás zase někdo budil a zase se mu to podařilo. Rozcvička byla velmi krátká, pokud vůbec byla. Hned za snídaní, která nás už konečně probudila, následovala Honzíkova diskuse na téma Skauting. Poté co jsme mu úspěšně vyvrátili všechny jeho názory, měl pro nás Honzík ještě připravenou hru nazvanou "Domino." Ta vypadala následovně, na zem se vysypaly papírky, které byly obrácené lícem dolů. Jako klasické domino jsme hádali dvojce, které by se mohli k sobě hodit. Když už jsme je k sobě přiřadili, museli jsme tuto dvojici slov nějak odůvodnit. Pokud jsme nějaké slovo hned nepoužili , tak jsme si mohli nechat do dalšího kola. V jednom kole jsme mohli použít pouze jedno slovo. Po této zábavě jsme si půjčili od Honzíka jeho nafukovací balón, to byste nevěřili jaká je s takovým balónem legrace. Pak, když přišel za námi Divoš ho napadlo, že bychom jsme si mohli zahrát Vájo (to se zabalí jeden člověk, nejlíp do koberce, ostatní si na něj sednou, houpou se a volají vájo. Ležící oběť se snaží zakokrhat, v okamžiku kdy se mu to povede, musí se všichni ostatní rozprchnout a a úkolem oběti je chytnout někoho, a ten se stane potom obětí vája). Po této zábavě přišla obtížná práce, dostali jsme za úkol najít a dopravit Yettiho pro vědecký výzkum. Po této námi velmi odmítané skutečnosti nám Mikeš vysvětlil plán, podle kterého jsme měli Yettiho dopadnout. Plán byl jednoduchý, měli jsem se rozdělit na dvě skupiny, při čemž jedna skupina měla nastražit past na Yettiho a druhá měla za úkol ho do této pasti zahnat. Když jsme po velké přípravě vyrazili do terénu, nebylo pro nás překvapením to, že jsme narazili na Yettiho stopy, ale nýbrž množství sněhu , kterým jsme se museli brodit ve snaze najít Yettiho. Když už byl Yetti na dohled tak jsem se rozdělili, naše skupina vedena průvodcem Honzíkem měla za úkol "jen" polapit Yettiho. To nebylo jen tak, museli jsme do sněhu nastražit pytlácké oko. Doprostřed tohoto oka jsem si stoupl jako návnada, jakmile jsme slyšeli, že Yetti už jde hledali jsme druhou skupinu, to jsme na obzoru neviděli a tak jsme věc vzali do vlastních rukou. Začal jsem na Yettiho volat a mávat, abych ho donutil na běžet směrem ke mě, pak už jenom stačilo rychle se dostat z oka. Když jsem se zvedl viděl jsem, jak se Yetti zmítá v naší pasti a taky druhou skupinu. Pak přiběhl Honzík a začal Yettiho balit dárkovým uzlem, který jsme se naučili během uzlování(aspoň jsme viděli využití v praxi). Druhá skupina, tedy její dívčí část šla pomoci oběti Yettiho, tedy lépe řečeno tibetskému průvodci Šerpovi. Teď přišla na řadu ta nejobtížnější část, i když se to na první pohled nezdálo, a t jak dostat Yettiho do našeho chrámu. I když jsem Yettiho svázali do "dárečku" tak bylo velmi obtížné ho takto nést, protože nás ho muselo nést víc, většina by nás šla tím nejhlubším sněhem a to bylo velmi obtížné. Dalším řešením bylo ho rozvázat a z každé strany mít napnuté jedno lano, to bylo také zamítnuto, protože Yetti by šel po vyšlapané cestičce a ostatní by šli opět hlubokým sněhem. Tak místo toho aby šla lana vedle Yettiho tak šlo jedno před Yettim a druhé za Yettim. Tam byl už jenom problém, že obě lana musela být neustále napnutá. Když jsme dotáhli Yettiho i Šerpu do chrámu, zjistili jsme, že Yetti je vlastně pohřešovaný horolezec Henry Malory, který se jako první rozhodl vylézt na Mont Everest. Šerpu jsme odnesli do vedlejší místnosti, mezi tím jsme sehnali manželku pana Maloryho, která se nacházela v blízkém klášteře. Pak jsme dali panu Malorymu a Šerpovi najíst, Šerpa se tohoto úkolu zmocnil celkem dobře, ale pan Malory jedl, jako by 50 let nejedl. Po dobrém jídle se má lehnout a tak jsme Šerpu a pana Maloryho uložili spolu do jedné místnosti a nechali je vyspat. Po odpočinku nám bylo oznámeno, že máme oba dva cizince do večírku, na uvítání pana Maloryho, zkultivovat. Naše skupina dostala na triko pana Henryho Maloryho. nejdříve jsme pana Maloryho naučili, jak si má umýt obličej, dále pak, jsme ho mu oholili vousy, pak mu Kovboj ukázal, jak si má umýt hlavu a na konec jsme ho oblékli do kvádra. Na konec jsme mu ukázali jak se má představit, jak se chovat k dámě a taky jsme Henryho naučili společenské tance a na konec jsme ho naučili jak se podepsat. Pak se oba dva cizinci předvedli na večírku celé vědecké akademii. Po této ukázce stal se večer volnou zábavou, na které bylo ještě doneseno něco málo jídla. Na tomto večeru se taky objevil jakýsi ukazatel spokojenosti (celých jaráků) ve formě grafu. Tímto večerem byla oficiálně ukončena naše Expedice Tibet. AHÓÓJ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Sobota – 11. 2. 2006
Ten kdo šel spát, dostal hned po budíčku přidělen úkol. Úkoly byly různé, prostě a zkrátka se musela celá fara uklidit, abychom mohli v klidu odjet. Až byly všechny úkoly hotové mohli jsme se už bohužel vydat na cestu do Přibyslavi. Většina nás šla pěšky, ale jen někteří odvážlivci to zkusili na běžkách. Na cestě jsme potkali dvě silniční rolby, kterým jsme stihli všichni uhnout včas, že Mikeši? Později jsme viděli opět dvě rolby a k tomu i stojící auto. Říkali jsem si, že je asi trochu nabouraný. Když jsme přišli blíž, viděli jsme, že má úplně zramovaný předek. Nikdo nebyl zraněn a tak jsme v poklidu mohli pokračovat dál. Když jsem dorazili do Přibyslavi, shromáždili jsme své batohy u autobusové zastávky. Část hlídala naše batohy a část šla na kofolu. Pak jsme se vystřídali a za chvíli jsme se odebrali na vlakové nádraží, vlak nám jel za chvíli a tak nemělo cenu se tu už zdržovat. Odjeli jsme směr Brno a tyto krásné zážitky nám utkvěly v hlavě. Pá pá!!!!

Radim



























Zpět o úroveň výš

Pátek 29. 3. 2024
svátek slaví Taťána

Sedmý citát
Skupina, Tým, Společenství

Honzova prezentace: Rovering (PPT)

„Sociogram“ roverské skupiny

Roverská Wiki

Kalendář

DiskusLog
přehled diskusí

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 12. června 2018 ve 21.31