Znak Junáka

91. roverský kmen střediska “Řehoře Mendla” Brno

Kerberos

Znak roverů

Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy


RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz


Valid HTML 4.01 Transitional

Roverský putovní pracovní tábor

Pro některé z nás začala tato krutoakce již ve středu 29. června, kdy dojela část vedení a s ní i Čmelda a já na tábořiště do Jakubova se psychicky připravit na nadcházející stavěčku a tábor.
Ve čtvrtek v časných ranních hodinách jsme se však vrátili zpět do Brna, abychom zde sestrám z 26D pomohli naložit vybavení na náklaďák. Zároveň jsme přibrali Honzu a společně se vydali k jejich tábořišti naložit podsady, jídelnu, tyče od tee-pee a mnohé další důležité věci. Když však nastal čas plánovaného návratu a přišli jsme na zastávku, zjistili jsme (asi po půl hodině marného čekání), že nám autobus ujel, a tak jsme poprosili o odvoz autem do Jedovnic. Zde jsme akorát stihli autobus, jenže řidiči se asi nelíbilo, že nejedem v kvádru, a tak nám se slovy, že „nejsme u prasat“, odjel. Odešli jsme tedy na další zastávku, kde jsme se pro jistotu převlékli do civilního a odjeli do Brna. Vlak, kterým jsme měli jet zpátky do Rapotic, už byl dávno ten tam a tak jsme poprosili o odvoz pana Nehybu. Do Jakubova jsme dorazili akorát včas, abychom pomohli s nakládáním na vlečku.
V pátek jsme postavili jídelnu a latríny i další věci, v sobotu jsme dostavěli stany a natáhli vodu – zkrátka klasická stavěčka.
V neděli jsme se po mši vydali na dalekou pouť (cestou jsme se potkali s mladšími skauty a vlčaty, jak jdou na tábořiště). Jeli jsme opět do Brna a dál (po upozornění průvodčího, že nemáme úplně správnou jízdenku, a následných zmatcích v Kolíně) přes Děčín až do České Kamenice. Tam se pro nás stavil Marcel – ten tam všemu šéfoval a se Šalim nás dovezli na faru do Srbské Kamenice, kde nás neminulo slavnostní přivítání.
V pondělí po snídani jsme se pustili do práce. Bylo třeba přestěhovat „trochu“ lešení z Markvartic ke kostelíku do Horních Habartic a následně ho tam postavit. To nám zabralo ještě dalších pár dní přerušených pouze jedním dnem, kdy poněkud pršelo a sestavovat v takovém počasí čtyřpatrové lešení není úplně ono. Obzvláště pikantní oříšek bylo stavění šestimetrového samonosného oblouku nad sakristií. Mezitím část z nás přestěhovala téměř kompletní vybavení kostela z Mladé Boleslavi do Verneřic. Na tři dny nám přijel pomoci Severák, a tak nám práce šla pěkně od ruky. Zbylý čas jsme strávili oklepáváním omítky v Habarticích. Ani jsme se nenadáli a již se blížil termín plánovaného návratu. Není divu – výtečně nám tu vařili, setkali jsme se se skvělými lidmi – kromě Marcela také s Tomášem a Pavlem, kteří tu taky pomáhali.
Další pondělí k večeru jsme se přestěhovali do Růžové, která byla naší základnou po další dva dny, ve kterých jsme se kochali krásami Českého Švýcarska. Prohlédli jsme si mimo jiné Divokou soutěsku, Velkou i Malou Pravčickou bránu, zříceninu hradu Šaunštejn a vrcholem byl výstup na Růžovský vrch.
Ve čtvrtek ráno jsme se se všemi rozloučili a odjeli do Kojatína. Odtud jsme se vydali na naše „snad někdy tábořiště“ u Valdíkova. Když jsme dorazili na místo, prokleli jsme celé vedení do třetího i čtvrtého pokolení, protože před námi se rozkládala bažina zarostlá metrovými kopřivami a rákosím. Přebrodili jsme se na druhou stranu a rozbili ležení. Se Čmeldou a Očkem jsme se šli podívat do vesnice, abychom se ujistili, že se jedná opravdu o konec světa, kde kromě obecního úřadu skombinovaného s požární zbrojnicí a obchůdkem (a toaletami, kterých jsme později hojně využívali) není vůbec nic. Mezitím Honza s Kovbojem a Mikešem donesli nářadí, které nám sem bylo dovezeno, a začali jsme kosit bujný porost a hloubit járek odvádějící vodu z močálu do jámy, ve které, jak jsme zjistili, se již pár měsíců rozkládal zajíc. Tak jsme si od pana starosty půjčili šufan a kýble a milého zajíčka jsme odkýblovali. Mezitím nás přišel navštívit Vašek s vlčaty, kteří zde byli na trojdenňáku. V neděli jsme se vydali pět kilometrů na mši do Budišova, po obědě jsme si zahráli golf a k večeru za námi přijel Šerlok, který nám ještě v pondělí pomohl při hloubení poslední části járku.
V úterý ráno jsme se sbalili, uklidili nářadí a odjeli do Třebíče, kde nás po tamějších zajímavostech (protijaderný kryt, židovská čtvrť, bazilika, …) provedl ředitel katolického gymnázia. V pozdním odpoledni jsme opět nasedli na vlak a odcestovali k Rapoticím, kam Kovboj domluvil RoverConnection s roverskou družinou z Boskovic. Na večer jsme si připravili vydatnou večeři a povídání o hvězdičkách a ráno měl Šerlok rozcvičku, při níž bylo účelem zničit zárodky nepřátelských rostlin. Pak jsme si zahráli Boloně (takovou krutopařbu – něco mezi fotbalem, volejbalem a ufobalem, akorát to mělo trochu míň pravidel) a softbal a vyprovodili jsme je na vlak.
Večer jsme se vrátili do tábora těsně před táborákem. Ve čtvrtek jsme uspořádali turnaj v Boloních a již jsme začali s bouráním tábora, se kterým jsme pokračovali až do soboty – zkrátka klasická bouračka. Ještě jsme vyložili pár vleček do kravína a hurá domů!

Vojťák


Zpět o úroveň výš

Čtvrtek 28. 3. ’24
svátek slaví Soňa

Sedmý citát
Skupina, Tým, Společenství

Honzova prezentace: Rovering (PPT)

„Sociogram“ roverské skupiny

Roverská Wiki

Kalendář

DiskusLog
přehled diskusí

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 12. června 2018 ve 21.31