|
Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy
RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz
|
Tradiční Kerberovský podzimní výlet – 15.–17. 11. 2008
Letošní první ročník tradičního podzimního roverského outdoorového putovního výletu stál opravdu za to. Už to, že z původního poměrně velkého potenciálního množství účastníků zůstaneme čtyři, jakoby potvrzovalo předpovědi počasí, že letos půjde do tuhého. Po cestě rychlíkem do Žďáru jsme se sice ještě kochali pohledem na sluncem prozářenou Vysočinu, ale to bylo naposled, co jsme na dobu delší než několik vteřin viděli sluneční paprsky.
Cestu jsme začali návštěvou místního Kauflandu, ve kterém jsme koupili zásoby na cestu. Při lehké svačině jsme naplánovali cestu a vyrazili jsme směrem na Devět skal. Cesta probíhala kromě několika neplánovaných zacházek (pozor na betonové skruže – zasvěcení ví proč), díky nimž jsme mohli obdivovat krásu vzrostlých stromů, vcelku poklidně. Dokonce se nám podařilo beze ztrát projít kolem výrazně (nejen početně) převažující skupiny myslivců. Přes Brožovu skalku kolem pramene Svratky na Žákově hoře jsme za soumraku došli k cíli naší cesty – chatce pod vrcholem Devíti skal, která svou verandou poskytla přístřeší pro první noc. K večeři jsme si ohřáli segedínský guláš a mexické fazole a v převleku za kosmonauty ulehli ke spánku.
V sedm hodin ráno jsme vstali, posnídali vločkovou kaši s rozinkami a sbalili si věci. Už jen z principu jsme vyšplhali na vrchol, protože všudypřítomná mlha naznačovala, že z rozhledů do dáli nic nebude. Tak jsme se aspoň zapsali do vrcholového sešitu. Dále jsme pokračovali do Sněžné, což mělo být naše nejbližší setkání s větší kumulací civilizovaného světa. Cesta vedla přes další pěkné skály a skalky – z těch větších jmenuji Lisovskou, Malinskou a Drátenickou. Poněkud nás překvapilo, když jsme na samém kraji lesa narazili na portál veřejného internetu. Hyt toho hned využil a na Duně On-line založil novou planetu. Další kratší zastaveníčko se odehrávalo před „Rájem socialistických vepřů“ – zde ponechám výklad na fantazii čtenáře. Při setkání s několika výletníky jsme si tak nějak uvědomili, že si člověk asi musí připadat hodně starý, když ho kolemjdoucí oslovují vykáním. V každém případě jsme nakonec dorazili k našemu dílčímu cíli – do Sněžného – kde jsme zašli na mši svatou a po ní se šli ohřát do nedaleké hospůdky, kde jsme si dali něco k pití a malý zákusek. Zde jsme definitivně rozhodli o místu noclehu, totiž, že zavzpomínáme na staré časy táborů v Zubří a využijeme závětří tamějšího srubu. Cesta ovšem vedla ještě přes Bohdalec, dějiště to dávných pokladovek a taky celkem solidní kopec. Za Odrancem jsme ještě v jednom hájku posvačili a pak už cestou necestou na tábořiště. Zde jsme se ohřáli u ohýnku, k večeři uvařili tradiční mata-ratas a chráněni před větrem hned po večerníčku ulehli.
Ráno nás kromě všudypřítomné zimy probudilo několik nesmělých slunečních paprsků, které jako by chtěly naznačit, že vlastně ještě nesněžilo. A tak se na nás po tradiční vločkové snídani (tentokrát vylepšené o čokoládu a máslo) při nostalgické procházce po okolí tábořiště sneslo i pár sněhových vloček. V každém případě se pomalu blížil odjezd vlaku a nezbylo než se s tábořištěm rozloučit. Ačkoli cesta do Olešné nebyla dlouhá, vlezlý studený vítr nás při ní věrně provázel. A tak jsme byli rádi, když jsme po pár minutách uslyšeli houkání vlaku, který nás odvezl do tepla domova.
Vojťák
Zpět o úroveň výš
|
Čtvrtek 20. 3. ’25
svátek slaví Světlana
Sedmý citát
Skupina, Tým, Společenství
Honzova prezentace: Rovering (PPT)
„Sociogram“ roverské skupiny
Roverská Wiki
Kalendář
DiskusLog
přehled diskusí
|
