|
91. roverský kmen střediska “Řehoře Mendla” BrnoKerberos |
 |
|||||||||||||||
|
Úvod RSS kanál [?] |
Roverské dřevopokoření (11.–12. 2. 2011)I přes to, že měli všichni časovou tíseň, jsme se všichni a včas sešli v Krpoli. Zakoupili jsme potřebné přepravní jízdné a nechali se bezpečně dopravit až do Vranova. Během jízdy jsme byli trochu znepokojeni tím, jak se pomalu ale jistě zatahovalo. Nejvíce jsme se báli, že bychom celou práci museli dělat v dešti, to by jistě nebylo nic příjemného. Po příjezdu jsme se vydali směrem k základně. Cesta byla bahnitá, místy namrzlá až zmrzlá. U základny jsme se již pozdravili s bratrem Brzdařem, který byl velice unavený, jelikož jel autem kdesi od francouzských hranic. Přivítal nás slovy: „Chce se vám něco dělat? Dneska vás do ničeho nutit nebudu.“ Shodili jsme věci, kdo nejedl celý den, jako já, tak si dopřál malé občerstvení, aby měl energii na práci. Haplovi se tato činnost moc nezamlouvala a kopal nás do práce, co se dalo, ale marně. Nakonec jsme se dokopali a šli dělat to, proč jsme tu byli. Brzdař nám ukázal kopu dřeva, rozdal sekery a mohlo se začít. Práce vypadala trochu jako v mraveništi. Šmudla s Vojťákem sekali a já s Haplem jsme hledali v minimálním čase vhodné cíle pro jejich přesné údery. Ze začátku to bylo velice jednoduché, ale jak ubývaly celé špalky, museli jsme v hromadě „půlek“ najít ty, které byly příliš velké do kamen a tak jsme pokračovali až do chvíle, kdy většina vyhovovala požadavkům. Pak jsme vzali velký proutěný koš a dřevo jsme přenesli do nedaleké šopy. Tímto způsobem jsme pokračovali, až už se dřevo nevešlo a začali jsme hledat nové úložiště. Nakonec jsme ve spolupráci se Šmudlou, jako hlavním aktérem stavařské práce, urovnali dřevo do stabilní pyramidy, kterou jsme poté zakryli plachtou, snad ještě stojí. Když už nebylo dřevo kam dávat, tak jsme uznali, že je zbytečné dále sekat. Uklidili jsme nářadí a odebrali se do tepla základny. Tam jsme si posedali kolem krbu a zabíjeli jsme čas klábosením a vymýšlením nejrůznějších kravin. Do této krásné idylky vtrhnul dveřmi do místnosti Pif, který nám oznámil, že mu ujel bus a tak šel pěšky, k našemu překvapení nám řekl, že tu nebude ani přespávat, a po sdělení, že práce je již hotová, jsme jej přibrali do debatního kroužku. Asi o hodinu později, čas nám utíkal opravdu rychle, dorazil Kuba a my se rozhodli, že je již venku tma a tak místo plánovaného přespání venku zůstaneme zde na základně a další den třeba ještě něco uděláme. O několik chvil později nás musel opustit Šmudla, který další den odjížděl na hory, Brzdař se nabídl, že jej odveze a při té příležitosti si vyřídí něco v Brně. Tak jsme se rozloučili a dále si hleděli svého, či cizího jídla :-). Pak jsme se zkusili zabavit RPG ochutnávkou, ale uznali jsme, že je již pozdě a asi půjdeme spát. Rozloučili jsme se s Pifem a šli spát. Zzzz…Zzzz. Všichni jsme se vzbudili až okolo půl desáté a vyrazili na rozcvičku. Venku nebylo zrovna příjemně, zvlášť když jsme si všimli, že v noci pořádně mrzlo. Pak jsme si udělali čaj a rozhodli se, že budeme pokračovat v práci a to dřevo prostě někam narveme. Tak jsme se chopili seker a sekali, dokud nám nebylo teplo. Teplo se nedostavilo a tak jsme si šli uvařit balíček těstovin. V domnění, že nám to dodá potřebnou energii a teplo. Mezitím trochu vysvitlo sluníčko a venku bylo hned o něco líp. Dřevo jsme nosili do každé místnosti, kde jsou kamna. A poslední várku dřeva jsme umístili před vchodové dveře základny, pochopitelně, že před tu část, co se neotevírá, nebo aspoň ne tak často. Poté jsme si šli uklidit věci a nakonec i základnu, po naší návštěvě to byl potřeba. Následovalo krátké rozloučení, poděkování od bratra Brzdaře a my mohli vyrazit na náš výlet po okolí Vranova. Téměř celou dobu jsme se pohybovali ve známém prostředí a tak jsme si řekli, proč bychom měli chodit po cestách. Výhodou našeho výletu bylo hlavně to, že jsme neměli žádný konkrétní cíl, ale abychom se netoulali naprosto bezcílně, tak jsme si zvolili pravidlo chůze na sever. Toto pravidlo jsme mnohdy obešli, ale to jenom proto, že se nám třeba jiná „cesta“ mnohem více líbila, nebo abychom změnili nějaký stereotyp. První civilizací, kterou jsme potkali, sice už nevímjak přesně jsme se k ní dostali, byly Svinošice, kterými jsme prošli do dalšího lesa, a naše cesta mohla nerušeně pokračovat. Někde ve zdejších lesích, respektive po cestě mezi Svinošicemi a Lažany, jsme si uvařili zbylé dva balíčky těstovin a přidali, co se našlo; výsledek byl výborný a my měli nové síly na další putování. Touto dobou už jsme se tak trochu orientovali směrem na Kuřim, jelikož jsme byli přeci jen omezeni dobou návratu :-). V Lažanech jsme se napojili na místní asfaltovou cyklostezku, která nás zavedla až do Lipůvky. Z Lipůvky jsme šli nejdříve po polňačce, ale později již velice netradičně, a to okrajem rozbahněného pole. Nebylo to nejrychlejší, ale za to nejkratší. Dovedlo nás to přímo ke kuřimskému kriminálu, kde jsme mimochodem viděli trestance na vycházce, není to jen ve filmech. V blízkém okolí kriminálu jsme našli několik podhrabaných plotních sloupků a děravé ploty. Co šlo, jsme samozřejmě podlezli a důkladně prohledali, zvláště pak Haplo s Vojťákem :-). Když jsme došli až na kraj pole, byla před námi opět civilizace, nejdříve bylo nutné očistit nánosy bahna a pak už jen najít kuřimské nádraží a hurá domů.
|
Čtvrtek 25. 4. ’24 Sedmý citát Honzova prezentace: Rovering (PPT) DiskusLog |
