91. roverský kmen střediska Řehoře Mendla Brno

Kerberos

Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy

RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz

HELP náročná 20hodinová polní hra 11.12. 9. 2009

Účast: Radim, Voják, mudla, Kuba, Hyt

Po mnoha útrapách tomu předcházejích jsme se rozhodli, e letos naí přítomností poctíme největí polní hru v ČR HELP. Organizace a vůdcoství se chopil Radim, který nás postupně donutil se na hru jak tak připravit. U mě vak nebyl příli úspěný, tudí jsem v pátek odcházel z domu nedotčen pravidly a naprosto nevěda, co mě čeká.
Vlakem jsme odcestovali kamsi a ke Vsetínu, cestou jsme se jetě naučili pravidla, na rukávy naili týmová označení a zjistili, co vechno nemáme (např. buzolu ani GPS) a také to, e co máme, to nefunguje (např. vysílačky).
Na místě nás potom čekalo dalí překvapení. Větina dalích soutěících týmů (celkem jich bylo 17) pojala HELP vyloeně profesionálně. Měli maskáče, začerněné tváře, GPS navigaci, vysílačky, profesionální mapy s rozkreslenou čtvercovou sítí a vypracovanou taktiku. My jsme měli několik fotek černobílé kopie turistické mapy. Nezbývalo, ne vymyslet strategii, tak jsme li před začátkem hry do místního lokálu na grenu. A protoe jsme nic nevymysleli, tak jsme vzápětí potom, co jsme si vyzvedli víza pro vstup do prostoru, zapadli do jiné hospody a dali jsme si kofolu.
Nu a a jsme dopili, tak jsme se dostali k tomu, abychom zaloili nai kótu. V noci. Měli jsme k dospozici GPS souřadnice místa, kde má být, ale z důvodů výe zmíněných nám to bylo k ničemu. Náhodou jsme ale měli vytitěný letecký snímek jejího okolí. Tak jsme to kdesi uprostřed lesa zapíchli a protoe byla tma jak v pytli, jsme se rozhodli ádné spadené letadlo nehledat a li jsme spát. Ve dvě nám vak byla u taková kosa, e jsme se zvedli a po krátké poradě jsme vyrazili hledat druhou ambasádu. Po cestě nás vak zkontrolovalo (rozuměj přepadlo) vojsko. Voják a mudla ji neměli platná víza, rozběhli se proto do lesa aby se ukryli. Se mudlou jsme se potkali vzápětí, po Vojákovi vak nebylo ani vidu ani slechu. Rozhodli jsme se, e na něj počkáme na druhé ambasádě. To bylo ve 2:30. Voják dorazil v 5:30. Po otázce, kde byl, jsme se dozvěděli, e tak různě, někde i třikrát. Prý ale spatřil světlici, která by mohla pocházet od vraku letadla. Vydali jsme se tedy k místu, kde mělo být, a samozřejmě tam nic nebylo (no zkuste určit směr v noci bez buzoly pozn. Voják). Nu, co se dalo dělat, rozdělili jsme se na dvě skupiny a li prozkoumat okolí.
Já se mudlou jsme prozkoumávali a prozkoumávali, a jsme z toho na kraji lesa v mechu usli. Vzbudil nás telefonát od Radima, e jsou v nemocnici (herní) a e zatím nikdo letadlo nenael. Tak jsme se zvedli a chodili po okolí, a jsme se potkali s Radimem a Kubou na ambasádě, kde jsme večer začínali. Po otázce, kde je Voják, následovala předvídatelná odpověď, e se ztratil. V tom volal Voják, e se sice ztratil (není pravda, větinu času jsem aspoň mlhavě tuil, kde se nacházím pozn. Voják), ale e u toho nael (u zase) letadlo. Tentokrát prý ale jako určitě. Tak jsme se tam rozběhli, po kilometru zase zpomalili a po mnoha útrapách (bloudění, internace v táboře, odkud nás dostala platná víza a Vojáka znalost fyziky plazmatu) jsme se konečně dostali ke spadenému letadlu. Zde jsme se jali oetřovati raněné a vzhledem k tomu, e ná zdravotnický materiál byl poněkud nedostačující, byli jsme nuceni pouít i méně obvyklé prostředky, jako například izolepa, kofola, velmi sterilní obvazy a propocené átky, za co jsme od dohlívivích organizátorů sklízeli překvapené pohledy. Avak patná věc se podařila, hrubá síla zvítězila a my jsme pobrali čtyři raněné, z toho dva kluci mohli chodit a dvě holky jsme nesli na nosítkách. Čekala nás ji jen estikilometrová cesta terénem do nemocnice. Během ní jsme si zkusili, co to znamená nést někoho na nosítkách (by jsou to jen malý holky). Cestou jsme také byli přepadeni skupinami, které nás chtěly o nae raněné připravit silou, my se vak nedali a vechny jsme je utloukli argumenty.
Po té, co jsme tedy astně a v plném počtu dorazili do nemocnice, předali raněné a trochu si odpočali, jsme znovu vyrazili k vraku, kde jsme plánovali ukořistit nějaké bety. Cestou jsme ukořistili navíc půvabnou dívku původně náleící RK Renegades a cesta nám příjemně ubíhala. U vraku jsme vak zjistili, e bety jsou těké jak sviňa a kdy jsme vyrazili k závěrečnému sprintu na ambasádu, tak jsme po kilometru rozhodli, e to za to nestojí, pratili jsme betami o zem a volní jak ptáci doli k nemocnici.
Tam u jsme se jen svalili, Voják uvařil polévku a i jinak jsme se nacpávali, co se do nás velo. Čekali jsme na vyhláení výsledků a tam na nás čekalo veliké překvapení. Navzdory vemu zdravému rozumu jsme se umístili na vítězné pozici, co vzbudilo údiv u vech týmů, které s námi během hry měli co dočinění. Zajásali jsme tedy, převzali odměny pro vítěze. Večer jsme pak serali odměnu těm, kdo byli druzí, a li spát.
Následující den u jsme jen plni záitků vyrazili domů. Na dalím ročníku vem opět ukáeme, jak vyhrát HELP s minimálním úsilím.

Zapsal: Hyt