Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy
RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz
|
Kostely 2010 – 1.–10. 8. 2010
Sešli jsme se v neděli po poledni na hlavním nádraží. Po několikahodinové cestě strávené v chodbičce EC Hungaria a přestupu v Děčíně jsme vystoupili v České Kamenici, kam si pro nás dojel Marcel a dovezl nás na faru v Srbské Kamenici. Protože už bylo dost pozdě a také Marcel byl unavený, ubytovali jsme se a šli brzo spát.
V pondělí ráno jsme byli seznámeni s náplní našeho pobytu a vyjeli jsme do Markvartic. Zdejší kostel (který byl ještě několik let zpátky pouze ruinou beze střechy) už byl z větší části opraven a první naší prací bylo zakopání zemnícího drátu hromosvodu po obvodu kostela. Protože kostel není z nejmenších a v úterý jsme kvůli dešti na faře čistili staré oltáře a malovali chodbu, vydržela nám tato zábava až do středy. Po večerech jsme relaxovali u kytary a při hraní taroků nebo Osadníků.
I ve čtvrtek jsme pokračovali v Markvarticích, tentokrát hloubením výkopu pro vodu a přívod elektřiny. Při práci jsme měli mnoho příležitostí k meditaci nad metaforou „ashes to ashes, dust to dust“. Kopání bylo ztíženo faktem, že výkop šel přes rozpadající se, ale zato velmi širokou hřbitovní zeď. I tato práce nám trvala více dní a byla přerušena až deštivým počasím, které přišlo během pátku.
V sobotu od rána nepřestávalo pršet, a tak jsme se pustili alespoň do líčení kotelny vápnem. Mezitím se v údolí rozvodnila říčka Kamenice a hladina nastoupala tak, že zaplavila obě příjezdové cesty. Marcel spolu s panem farářem byli v tu dobu na křtu a nemohli se tak dostat zpátky. Odpoledne byla na několik hodin přerušena elektřina, což vyřadilo i čerpadlo na vodu. Naštěstí byla dodávka obnovena a fara se tak mohla stát útočištěm některých obyvatel níže položených domů, zatímco jiní byli evakuováni vrtulníky. Večer však zhasli nadobro a tak nezbývalo než jít brzy spát.
V neděli bylo hlavní náplní čekání na to, až opadne hladina, a sledování dalších předpovědí a po Marcelově návratu též domlouvání úklidových prací. K večeru přijela početná posila ze Zlína a společně jsme strávili večer písněmi proti trudomyslnosti.
V pondělí jsme se rozdělili do dvojic a pomáhali jsme v odklízení naplaveného písku a jiného nepořádku u domů v blízkosti říčky.
Protože se náš pobyt již blížil k závěru, přenechali jsme práce nově nastupující skupině a naplánovali na úterý alespoň krátký výlet po Českém Švýcarsku. Tak jsme navštívili Velkou i Malou Pravčickou bránu, hrad Šaunštejn a povodní poničené Soutěsky. V podvečer jsme byli dovezeni do Děčína na vlak a po několika hodinách jsme dojeli zpátky do Brna.
Akce se účastnil Radim, Haplo, Hroch a já.
Vojťák
Zápisky z výpravy za dobrodružstvím
Přicházelo poledne. Za chvíli měl přijet dostavník. Stáli jsme, nedočkaví, ani pořádně připravení, ale touha nás hnala neúprosně dál. Odhodlání přebíjí všechny strasti, i kdyby nám upadly ruce, nevzdali bychom se. Byli jsme pověřeni velkým úkolem a nehodlali jsme se smířit s tím, že bychom se snad vzdali; to nám naše hrdost nedovolila. A dostavník nebyl stále na obzoru. Cesta do vzdálených zemí, daleko od města, pevnosti, v níž jsme vyrůstali, cesta za slávou a bohatstvím na sebe nechala čekat. My to dokážeme.
Všechny strasti cesty jsme hodili za hlavu, my měli cíl a ten nám za žádnou cenu nesměl uniknout. Již k západu nakláněl se sluneční kotouč, když k vísce my se přiblížili.
„Tu jsme, zde budeme přespávat, ať se vám to líbí nebo ne!“ rozhalekal se náš velitel. „A noste jídlo na stůl, ať zábava nevázne!“ A lidé v bázni uposlechli, co jim nakázal. Náš velitel má hlas jak válečný roh a když se rozezní, každý pozná své místo, zda je již jeho osud zpečetěn a má se odebrat do věčného království stínu, či pro své hrdinské činy pod jeho velením bude opěvován.
Na druhého dne počalo naše prohledávání. Naše kroky vedly do nedalekých ruin, kde začala honba za naším cílem. Avšak ne všechno šlo tak, jak bychom si přáli. A tak náš úspěch přišel až v dalších dnech. Artefakt ukrytý u kostí starých předků nám konečně pak do rukou. Měli jsme vítězství na dosah.
Jak se ale tato zpráva dostala tak rychle k temným mocnostem, nebylo v našich silách zjistit. Zůstali jsme odříznutí od zbytku světa v hrádku na kopci. Kolem řádili poslové živlů, bouřili se a ničili všechno kolem sebe. Ale bránili jsme se jako hrdinové a také díky tomu jsme přežili. Přesto, že nás čas tlačil a my měli artefakt, jež může být každou chvíli navždy ztracený, zůstali jsme zde a pokusili se napravit škody, co zde napáchaly temné síly. Díky nám pak mohli zdejší obyvatelé opět spatřit světlo světa a vrátit se do svých domovů.
Tak i my jsme se vydali do naší vlasti k našim rodinám. Ale ani toto pro nás nemělo být jednoduché a jak se všechno spiklo proti nám, dozvěděli jsme se, že dostavník v těchto končinách nejezdí a vojáci nejlepší armády ve zdejších krajích prochází zem křížem krážem. Tak tedy nezbylo jiné možnosti, než se vydat skrz nehostinné hory plné zrádných strží a převisů. Díky naší schopnosti skrývání jsme byli nuceni k souboji pouze jedinkráte. My jsme je porazili v hrdinské bitvě a neztratili jediného z nás, jediného přítele. Když jsme pak dorazili do městečka, těsně před tím, než Zářivý políbil hory, kdy vyhledali jsme toho, jenž magickým silám vládne, jež má moc nás dostat zpátky do naší rodné pevnosti, našeho cíle putování. V naší hradbami se pyšnící osadě nás přivítala hluboká noc, však i přes to jsme věděli, že naše cesta měla úspěch. Již jsme mohli vydechnout a spočinou spánkem, který jsme si již dlouho zasloužili.
Zápisky sepsal jeden z těch, jejichž činy se navždy zapíší do lidských srdcí, velitel Vojťák, Radim a Hroch mu jsou svědky, jeden ze slavných Kerberů, Haplo, rozený pro slávu a lidské paměti.
Zpět na Akce
|
Úterý 8. 10. 2024 svátek slaví Věra
Sedmý citát
Skupina, Tým, Společenství
Honzova prezentace: Rovering (PPT)
„Sociogram“ roverské skupiny
Roverská Wiki
Kalendář
DiskusLog
přehled diskusí
|