Znak Junáka

91. roverský kmen střediska “Řehoře Mendla” Brno

Kerberos

Znak roverů

Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy


RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz


Valid HTML 4.01 Transitional

Poslední oliheň (24.–25. 2. 2012)

Sedě jako v cele, ostatně každé noci, kdy se mělo něco dít, to cítil, přecházel věštec ve své věži. Slyšel každé otočení ozubeného kola v hodinovém stroji, každou kapku přeběhlou po skle okna, či změti kroků dolehlých zpoza zdi. Přejel prsty po desce stolu a než se prsty vzdálily, ještě zabubunoval polštářky prstů o jeho povrch. Tak se podívejme, co že se to děje.
Zaleskla se, jako čepel vrahovy dýky, pak se uvnitř objevily výjevy, které snad nikdo jiný ve svém životě nezahlédl. Potemnělá garáž nyní skrývala před svitem slunce velké množství havětě, které se přes sebe mlelo a vůbec dělalo velkou neplechu. Několik z nich se tvářilo stejně, nakonec se však ukázalo, že každý jiné drápy má, takže se všechny krysy, ropuchy, žáby, holubi a hroši rozutekli, každý do jiného kouta a jiné díry. A tak se všechny tyto kanálové existence odebraly rozkládat nevinnou společnost.
„Proč jen jsou tak zlí?“ ptal se věštec sám sebe. Ale věštec nezasahoval do jejich záležitostí. Krysoholubi ani Hrochupy, nikdo z té havěti Švábomyší či Prasopsů, ba ani Červokoči. Nikomu z nich nikdy nezasahoval do revíru. Přicházeli za ním, on za nimi ne.
Pak chvíli pozoroval, jak se pachtí městem a vydírají nevinné duše, tahají ze smetišť zašantročené věci, nebo přímo z veřejných zdrojů tahají to jejich potřebné. Zakroutí hlavou a pak se zhroutí do svého křesla. Ještě se na okamžik opře o hůl, ale nakonec ho spánek přemůže a on se pohrouží do malého spánku.
Klapaly jejich tlapky po dlažbě, z křídel občas odpadlo vypelichané pero. Hrnuli se k věži, všichni. Skoro beznadějně, když neviděli žádná světla, avšak doufajíce v nějaký úspěch. Jeden z nich vztáhl ruku, když stanul před dveřmi vedoucími do věštcova obydlí, ve snaze, by na ně zabouchal. V tom se dveře rozlétly a tam stála postava, jež oblečena ve zvláštní oděv všechny zvala dál. Trochu vyvedeni z míry, avšak vědouce, co potřeba, se nahrnuli dovnitř jako smečka. Pro toliko zvířeny tu bylo trochu více… útulno.
Zraky se točily k němu, neboť kvůli němu zde všichni byli, díky tomu nějak zapomněli na svoje starší sváry. Neboť oznámiv jim nutnost splnit úkoly, poznali, že budou muset ukázat to nejlepší v nich. Museli projevit odvahy a moudrosti kus, když pak stoje na vrcholu věže, kde vítr vál svoje cesty, doslechli se sídlo jejich ploužení, s radostí se rozutekli tím směrem.
Ještě než ulehl na své lože, věděl, že tato noc bude osudná. Několik se jich zraní, jiní zahynou, ale že jediné, co mu do očí vpravilo slzy, bylo zničení olihního rodu. Možná se poučí a příště se zeptají správnými otázkami.

Haplo

Stránky Poslední olihně


Zpět na Akce

Pátek 20. 10. ’17
svátek slaví Vendelín

Sedmý citát
Skupina, Tým, Společenství

Honzova prezentace: Rovering (PPT)

„Sociogram“ roverské skupiny

Roverská Wiki

Kalendář

DiskusLog
přehled diskusí

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 1. prosince 2016 ve 23.33