91. roverský kmen střediska Řehoře Mendla Brno

Kerberos

Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy

RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz

Tradiční podzimní roverský výlet 29. 10. 1. 11. 2009

Dne 30. 10. 2009 jsme se seli před Mistrovým domem, odkud jsme měli vyrazit na tradiční podzimní roverský výlet. Společně s Haplem a Mistrem jsme pobrali jídlo a vyrazili na nádraí, kde u na nás čekal Očko. Zbývající účastníci, Voják a Radim, vyrazili do divočiny ji o den dříve, za co jim náleí ná ohromný obdiv.

Jo, to jsme měli s Radimem a Haplem sraz, který ale Haplo nestih' a tak jsme jeli jenom dva. Za tmy jsme dojeli vlakem do Studence a vydali se několik kilometrů na jih, kde jsme se kousek od Hartvíkovic utábořili. Večer silný vítr rozfoukal mraky a do rána se vyjasnilo a ochladilo, take byla celé dopoledne jinovatka. Po snídani jsme po mostě přeli na druhý břeh Daleické přehrady a pokračovali po červené proti proudu přes zříceninu Holoubek a do Vladislavi. Tam jsme se naobědvali a podél Mlýnského potoka doli do Valdíkova. Jetě za era jsme uvařili guláovou polévku, přichystali dřevo a v reimu spánku vyčkali na předpokládaný čas příchodu hlavního voje. (Voják)

Cílem naeho letoního výletu bylo tábořitě ve Valdíkově a jeho blízké okolí. Kdy jsme po mnoha nesnázích dorazili na místo určení, čekal nás díky výe zmíněným předsunutým vojům zapálený oheň, který přes vekerou snahu spíe plápolal ne hořel. Kadopádně poslouil k účelu opékání pekáčků a k následnému ohřání zmrzlých výletníků. Jinak jsme ji večer nic nepodnikali, nebo byla zima, a to taková, e kapalněl dusík a bylo slyet výkřiku čertů, jak zamrzalo peklo. Opevnili jsme se tedy před zimou v horním patře srubu, kde jsme BANG!ovali, a se hory zelenaly (co samozřejmě není pravda, nebo vechno bylo bílé jako o Vánocích).

Ráno nás přivítalo poetickou námrazou, která je sice poetická na stromech a keřících, avak ne tak poetická na vaich pohorkách, které si musíte obout. Pojedli jsme, co kdo ulovil, nejúspěnějí byl v tomto Voják, který byl lovit v zásobáku. Hned po snídani jsme se vydali za hlavním cílem naeho výletu: pole plná ametystů, které jen čekají na to, a je někdo sebere. Cestou se k nám přidal pes Gulá, malý yorkshirský teriér. Bylo obdivuhodné, e se vůbec dokázal v té zimě hýbat. Celé dopoledne jsme tedy běhali po polích a sklízeli střídavě větí či mení úspěchy v hledání drahých kamenů. Kdy se nám to omrzelo, rozhodli jsme se potrápit ná intelekt ve strategické, taktické akční hře v okolních remízcích a lesích. Vznikla dvě ojedinělá videa, která neuvěřitelně věrohodným způsobem zachycují moderní metody boje.
Klidnou siestu, kterou jsme si dopřávali po skončení náročných manévrů, naruil pravděpodobně největí objev, co se drahých kamenů týče. To jsme si tak seděli v trávě a nezávazně plkali, kdy tu najednou popadla mě touha rozbít kámen, který leel v naem středu. Učinil jsem tak a ono ejhle :-), objevila se dutina plná velmi pěkných krystalů ametystů a morionů. Proli jsme toho dne jetě dalí nalezitě, ale ádný dalí velký objev jsme neučinili.
Po návratu ke srubu jsme si uvařili lehký oběd a chutě se vrhli do náročné sociálně-psychologicko-behaviorální aktivity. Kadý z nás napsal na papírky a vzápětí si i vylosoval dvě lidské vlastnosti, jednu dobrou a druhou patnou. Naím úkolem pak bylo při dalích běných denních úkonech reprezentovat právě tyto dvě vlastnosti. Tímto způsobem vznikly naprosto ojedinělé charaktery, jakých dosud nevidno např. nenaraný Voják, despotický Mistr nebo egocentrický a nevrlý Hyt.
Dokud bylo světlo, pobývali jsme venku kde jsme zvelebovali tábořitě (Hyt, Očko, Mistr, Voják) a jeli pro vodu (Radim, Haplo). Zvelebování spočívalo ve stěhování gigantických grimlů (rozuměj kamenů) z místa na místo. Vysoce účelová činnost, která v ádném případě nesnese označení ZTP.
Jakmile se setmělo, opět jsme se opevnili v naem hnízdě, kde jsme hráli stolní verzi ifrovací hry Tmou!. Poté jsem se já odebral vařit vydatnou krmi (Nikdy, ale opravdu nikdy nezkouejte vyklopit masovou konzervu na pánev s tím, e se ji pokusíte osmahnout. Nikdy.) a zbytek nahoře hrál něco, co znělo jako slovní fotbal. Pojedli jsme, popili (vynikající svařák) a následně znaveni celým dnem usnuli jsme, jako kdy nás do vody hodí (co ovem nebylo moné, voda u dávno zmrzla). Nutno podotknout, e ná spánek byl společným dílem únavy a Vojákovy přednáky o problémech s laserem a přeblbovačem spojitosti.

Třetí den se nesl ji jen ve znamení odpočinku. K snídani byli ovesné vločky na mnoho způsobů a mateřídoukový čaj, ve kterém plavalo svařákové koření jako připomínka uplynulé noci. Do odjezdu vlaku jsme mastili taroky, nejlépe z nich vyel Radim, který se hry vůbec neúčastnil.
V závěrečné části výpravy, ve vlaku, jsme dojedli, co zbylo, sehráli poslední hru a pak se ji jen rozeli na nádraí, plni záitků a pokryti omrzlinami.

Účast: Očko, Mistr, Voják, Haplo, Radim, Hyt, abák Gimbo

Zapsal: Hyt