91. roverský kmen střediska “Řehoře Mendla” Brno

Kerberos

Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy

RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz

Jiří Prášek, Botanik alias Bota

Ti, co mě znají, ví, s kým mají tu čest… a ti, co mě neznají, neposlouchejte, co se o mně vykládá, a udělejte si vlastní názor.
Jinak hráč na elektrickou kytaru, amatérský radioamatér, zapálený tanečník a v neposlední řadě finanční poradce, momentálně studuje na automobilové střední škole. Celkem bohatý života na věk 19 let. (Kurzivou doplnil informace Honza N.)

Následující text je zpracovaný rozhovor mezi mnou a Botanikem, přiblíží Vám jeho názor na skauting (doslovný přepis rozhovoru mezi Honzou N. a Botou).

Honza: Ahoj Boto, nedávno jsme se spolu bavili o významu mezinárodních akcí, které se ti moc nelíbily, měl jsi pravdu, že mít internet na táboře je trošku divné a možná to všechno skončí tím, že budeme doma za webkamerou koukat na druhé a budeme tomu říkat Jambore. V současné době tomu už tak vlastně je (viz Jamboree on the Air / Jamboree on the Internet – JOTA/JOTI). Proto bych se tě chtěl zeptat, jak vůbec vnímᚠskauting, jako někdo, kdo už není registrovaný a není tak starý, ale pořád skautem je.

Bota: Prostě podstata skautingu je o tom, že nehledíš ani tak na sebe, ale spíš na ty okolo Tebe, ale ne stylem „zvednu papírek před vedoucím, abych vypadal jako skaut“, to ne, musí to vycházet zevnitř a není to o tom udělat jako robot jeden dobrý skutek denně. Je to o tom, že když je někdo v háji, tak mu pomůžeš, a prostě o nějaké hlubší formě přátelství, já jsem svých dob říkal bratrství, což moc ohlas nesklidilo, ale jsem pořád názoru toho, že by to mělo být o bratrství; když se dívám spíš na „interní záležitosti“ a tak mě to opravdu nepřipadlo, dost často na táborových hrách je vidět, jak ten „vedoucí“ skupinky vidí jen sám sebe a naprosto slepě ignoruje ty malý prcky, který seřve za jakoukoli blbost, a neviděl jsem jednou, že ten prcek se potom rozbrečel. Bohužel mně to připadalo dost často jako obyčejný sprostý a sobecký boj několika rivalů, co měli moc řídit družinku, a dost egoistické postavení a ignorace… A o tomto určitě skauting není… No, vyzkoušel jsem si to sám, kdy jsem měl jiný přístup, který odsuzovali všichni (kromě lidí v naší skupince) na táborové hře… a to byl asi můj největší „triumf“, protože jsme skončili v očích ostatních poslední… ale v očích těch prcků a všech, kdo s námi byli, jsme skončili prostě jako pohodáři a oni se tam narozdíl od ostatních bavili :o). Tedy myslím tím, že byli v pohodě a když se jim něco nepovedlo, tak jsme je spíš utěšili, než seřvali… A o tom myslím já osobně, že to je. Dívat se spíš na toho bratra než na sebe, protože když se budeš dívat na sebe, tak nikdy nemůže vzniknout to, čeho myslím že je to podstata, a to bratrství…
Jo, ber to jen jako můj názor a jako část pohledu na spíš takový vnitřní pouta mezi skautama.

Honza: Boto, velice by mě zajímalo, jak chápeš rovering. Je to pro tebe něco trochu jiného než skauting?

Bota: Víš, nemyslím, že skaut je něco méně než rover a rover něco víc než skaut, to určitě ne. Spíš bych řekl, že rover je skaut, nebo by měl být skaut, co vlastně přišel na to, že to není jen o tom sem tam jít na vejlet, a myslí to s tím skautováním trošku vážněji. Dalo by se říct, že je to vlastně skaut, co to začal brát trošku vážněji. A v tom je trošku problém. Už z toho důvodu, že hodně lidí se chová stylem davové psychózy, kdy se řídí spíš podle toho, kam jdou jeho přátelé apod. Další problém je v tom, že je tam určena, pokud je mi známo, věková hranice, což nemyslím, že zrovna věk říká něco o tom, zda člověk cítí, že by chtěl brát skauting vážně. Ono v tomto se nedá říct, jak by to mělo být obecně, myslím, že by se k této otázce mělo přistupovat zcela individuálně. Ale jinak jako hlavní rozdíl mezi skautingem a roveringem bych viděl to, že rover by měl být prostě lepší než skaut, nebo se snažit být lepší. Opravdu spíš myslet na jiné než sám na sebe, snažit se být lepší. Prostě něco jako další stádium. Něco jak když se odděluje zlato od horniny. Dost lidí by mohlo namítnout, že je blbost, když by se ti „lepší“ dali mezi rovery. Ale nemyslím si, že by to byl krok vedle. Ono je sice krásná myšlenka, že by byli všichni spolu, ale těm, co by chtěli něco dělat, by v cestě stáli ti, co nejsou tak aktivní, a těm méně aktivním by vadilo, že je někdo do něčeho žene. V tomto by se mohl vidět rozdíl mezi skautem a roverem. Skaut je ten, co se zatím formuje, a rover je ten, co už ví, že chce pomáhat, a měl by mít jasno a zasloužil by si trošku jiný a, řekl bych, hlubší program než skaut. To mᚠjako světlo… Pokud někdo je v jeskyni po tmě a přijdeš za ním a posvítíš mu do očí baterkou, tak ti můžu zaručit, že neuvidí lautr nic, ale když za ním přijdeš s maličkou svíčkou a pomaličku budeš rozsvěcovat další a další svíčky, tak bude vidět. Takže by se dalo říct, že rover je ten, co zvládne silnější světlo a přesto ho neoslepí, ale spíš mu pomůže vidět o něco dál, o něco víc než skaut.
Takže nejde říct, že rover je víc než skaut. Je to jen určité stádium na skautské pouti a určitě by byl hodně hloupý přístup, když by si rover myslel, že je něco víc než skaut. Je to vše jen o tom, že každý si jde svojí cestou a někdo ze skautu dojde do stanice rover třeba za rok a někomu to může trvat 10 let a někdo tam nemusí dojít nikdy. Prostě skauti a roveři k sobě patří a neměla by se mezi nimi stavět nějaká bariéra. A říkat, že ti nebo ti jsou lepší, to určitě ne, jen by se dalo říkat, že ti a ti jsou na skautské pouti o kousek dál a mohli by se od nich ti, co nejsou tak daleko, učit…

Zpět na Články

Úterý 1. 4. 2025
svátek slaví Hugo

Sedmý citát
Skupina, Tým, Společenství

Honzova prezentace: Rovering (PPT)

„Sociogram“ roverské skupiny

Roverská Wiki

Kalendář

DiskusLog
přehled diskusí