|
91. roverský kmen střediska “Řehoře Mendla” BrnoKerberos |
 |
|
Úvod RSS kanál [?] |
Symbolika v duchovní výchověPřepis úvodu přednášky Mgr. Petra Hájka – Balúa z Chotěboře. Čím asi tak začít… Dali mi takové hezké téma: Symbolika skautských obřadů. Když se to srovná vedle sebe, tak je to vlastně opakování smyslu těch slov. Protože jestli obřad není symbolický, tak ať není vůbec, neměl by pak vůbec žádný smysl. Rovněž tak přednáška, když se tady prosloví a má podobu házení hrachu o zeď, tak nemá smysl, protože si z toho nikdo nic neodnese. Jsem rád, že mohu navázat na úvahy nad smyslem lidského života bratra Kola (PhDr. Jan Šolc), protože asi tak polovinu starostí, co bych měl, jste slyšeli. Já bych přesto položil otázku trochu šířeji, ne co je to smysl života, ale co je to vůbec život? Co je život člověka, a potom – co je život skauta, skautky a nebo kdybych to chtěl ještě víc rozpitvat, tak v čem by se třeba mohl lišit život skauta, skautky oproti životu běžného chlapce, děvčete, ženy nebo muže. Jistěže se shodneme na tom, že život každého člověka je vyplněn nejrůznějším usilováním, hledáním, pokusy a omyly a je cestou výher a proher a že to všechno, co jsem teď zmínil, nás učí žít. V čem by se mohlo od takového běžného pohledu na lidský život lišit právě to skautské hledání, to skautské usilování? Mohlo by se především lišit ve vědomí cíle. Přičemž vědomí cíle není v otázce: „Co ze mě má vyjít?“, „Kolik toho mám nahromadit?“. Jestli mám auto a jachtu nebo mi bude stačit mít nafukovací kruh anebo ani ten nepotřebuji. Ale to hledání a usilování, má odpovědět na otázku: „Jaký chci být, jaký mám být?“. A jestliže má někdo toto vědomí cíle, tak u jeho cesty musí stát směrník. „Tady bych za příklad mohl zvolit ranní cestu za vámi do Hradce, šokující probuzení – na silnicích deset centimetrů nového sněhu a vždy připravení silničáři ve svých postelích – a svítá. Pak průvodce na cestu. Bratr Akéla zazvonil o několik desítek minut dřív, než jsme byli domluveni. Když zjistil, co se děje, tak chtěl pomoci, už nebylo s čím, já už měl proházeno. No, a pak ta cesta. A druhý navigátor, který přibyl v Pardubicích, kdyby nebylo jich dvou, tak bych sem vůbec nedojel v té změti směrníků a křižovatek, ale nakonec jsme dojeli, to bylo to vědomí cíle. Když je vědomí cíle, musíme tam dojet, ať je jak je. A kde jsou ty směrníky pro život toho skauta, skautky, nebo chcete-li na počátku světlušky, vlčete? Těmi směrníky jsou bezesporu tři základní principy skautingu. Rozvinuté – pozor – do podoby skautského zákona. Protože to všechno jsou jakési kategorie z oblasti mravnosti, morálky, etiky, tak oni potřebují, zvlášť pro ten dětský věk, nějak zhmotnit. Zkuste vysvětlit šestiletému vlčeti, co je to Nejvyšší Pravda a Láska. Když on ještě obtížně rozeznává pravdu od lži ve svém denním životě. Vysvětlete: „Co je láska?“, sedmiletému nováčkovi, který žije v rozvrácené rodině, která je poznamenaná neláskou… Jde to vůbec? Není lepší to sbalit a rezignovat. Domnívám se, že to možné je, když si přiznáme jako skauti a skauty, že je potřeba se vrátit někam dost daleko, třeba až někam ke kořenům. Ke kořenům skautingu a vůbec lidského rodu. A těmito kořeny bych nazval přírodu. Ne jenom jako prostředí, kam rádi přicházíme, ale jako prostředí, které lze kontemplovat. To je divné slovo, kdekdo ho rád dneska užívá a vlastně nikdo ani moc neví, co to znamená. Z publika: Balú, tak nám to řekni. Je to hezké, když se začínají ozývat hlasy lidu, to mám hrozně rád. No a právě toto byla krásná ukázka. Já za ni děkuji, protože o tom právě chci hovořit. Jak tyhle věci udělat, a v takovém trošku speciálním programu, protože je obtížné poznat, pochopit, prožít, co je to Nejvyšší Pravda a Láska, ale není obtížné se dotýkat krásy. Jestli řeknu dotýkat krásy, tak tím vůbec nemyslím dotek prstíčky. Naopak já tím myslím všech pět smyslů. Protože co teď budu vypravovat, ani tak neadresuji vám, kteří jste dospělí nebo se blížíte hranici dospělosti, ale chtěl bych to adresovat vaší praxi. Praxi vůdců, vůdkyň, která je praxí doprovázení! A jsme u prvního důležitého bodu, všechny ty obřady, jak je tady ode mě chtějí slyšet a jak jsou támhle rozepsané, mají jediný smysl: doprovázet. Tak začneme. Já jsem řekl dotýkat se krásy. A věci, děje, skutečnosti a životní situace, které prožíváme, můžeme rozdělit do dvou takových skupinek. Jedny jsou profánní, všední, někdy i protivné, jako třeba cesta do práce, do školy, pobyt ve škole, na pracovišti, které jsem si nemohl vybrat dobrovolně. Jako třeba spousta protivných lidí, že je práce namáhavá. A pak se jde z té práce, ze školy a nastává výdech, hluboký výdech, konečně je to za mnou. A během té náročné pracovní směny, čas od času, kdy moje oči zabloudily z okna ven… „Ten je krásný…, ten jasan drží ještě stále listí… a Hejlové ještě nepřiletěli, aby ozobali ta semena… a urodilo se jich hodně… Možná přijde krutá zima… A je to na tom světě dobře zařízeno“. Právě jsem kontemploval přírodu. Musel jsem to učinit nahlas, mně by stačilo se tam podívat a zamyslet se. Tak tohle by skaut měl umět. To byl prosím sakrální okamžik, posvátný okamžik. Ta písnička byla prima na ten začátek přednášky, ona mluvila o spoustě posvátných věcech, spoustě posvátných věcí… A my už začínáme tušit, že sakrální a posvátné je především to, co my pociťujeme jako krásné. Znalci Starého zákona určitě četli tu nádhernou báji, ten mýtus o stvoření světa, které lidé rádi naslouchají a o které se tak rádi hádají, jestli to tak bylo, nebo to tak nebylo. Na tom vůbec nezáleží, jestli to bylo tak, nebo jinak. Nejvíc záleží na tom, že to je, že to je. Přitom je tam takový ten krásný dovětek „a viděl Bůh, že je to dobré“. Ale to je přeloženo do češtiny, řecký překlad říká o té skutečnosti, že ona je „kálón“ a „agáton“. Dobrá a krásná, protože Bůh je hebrejský originál a v jednom slově vyslovil obě ty myšlenky… Příroda je dobrá… Příroda je krásná… a ty člověče, který jsi ze země vzatý, z přírody vzatý, máš být taky takový… (pokračování příště) |
Pátek 19. 4. 2024 Sedmý citát Honzova prezentace: Rovering (PPT) DiskusLog |