Znak Junáka

91. roverský kmen střediska “Řehoře Mendla” Brno

Kerberos

Znak roverů

Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy


RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz


Valid HTML 4.01 Transitional

Kterak exskauti přicházejí o iluze

Článek uveřejněný před pár lety v časopise Roverský kmen

Když mi nedávno kamarád, který byl na začátku devadesátých let skautem, vyprávěl o svých zážitcích z akce s rovery, jíž se nedávno mimořádně zúčastnil, poprosil jsem ho, aby tyto zážitky zpracoval písemně. Myslím, že po přečtení následujícího článku určitě pochopíte, proč mé srdce tolik hořelo po písemném zpracování.
Článek je psán velice volnou formou, působící mnohdy velice nezřízeně, přesto mi věřte, že je to pouze autorský záměr. Upozorňuje na to, čeho se v poslední době u skautingu dosti obávám: na přebujelé používání techniky – tzv. multimediální skauting.

Gandalf

„Ježiš čau, no tebe už sem neviděl asi vosum set pět set let. Povídej, co je u tebe novýho? … Vlastně né, nejdřív: Jak se máš? Ale musíš říct ‚dobře‘, poňáč jinak by to nebyla žádná hra. … No co, hele, pospícháš? Stará že čeká? To neva, na mě taky, ženský počkaj, heleď pudem někde na chvíli sednout a pokecáme, co? … Já věděl, že budeš pro.
Jasně. Dvě piva. … No a co ty? Eště furt jezdíš s tou tvou partou trempovat? … Cože? To si děláš kozy, ne? Žádný nemáš, tak si je děláš. Skautskýho vedoucího, jo? To jako hlídáš cizí malý haranty, jo? Ty, kerej si dycky rozdupával malejm dětem hračky. No to je síla. … Tak na zdraví. … Ale tak jasně, že sem byl jako malej taky ve skautu. A jako jó, bylo to docela fajn. No ale pak mě to tak ňák přešlo. Tak ňák sem na to měl čím dál míň času, až sem byl nakonec úplně mimo mísu a vybod sem se na to docela. … Ale tak ani si nemyslim, že to byla škoda. Tohle člověk nemůže dělat donekonečna. … No ale co ti chci říct. Potkal sem se onehdá s Bleskem. To byl, jestli pamatuješ, takovej ten, co nás vedl úplně vod začátku. … No, nepamatuješ, eště aby, kdyžs tam tehdá nechodil. … Taková ta dobrá duše podniku. No a někdy, když ho to popadlo, tak chystal takový zvrácenosti jako prospektorskou výpravu. … Hele sorry, mně zvoní telefon.
No, čau. … Ale jasně, že, za chvílu přídu. To víš, potkal sem Michala, tak chcem hodit trochu řeč. Už sem ho taky neviděl asi vosum set pět set let. … No kterýho asi. … No jasně. No to viže budu spěchat. … Jasně vyřídim. Tak pá.
Tak tě mám pozdravovat vod Alice. Kde sme to přestali? Jo. No ten Blesk s tim byla někdy aj sranda. Von si dycky myslel, že jako my budeme takový ty úplně zblblý, že jako budem tak hopsat vokolo totemu se sekyrkama nad hlavou a všechny vymoženosti civilizace, že sou jako totálně out. Když nás jednou v rámci nějaký akce kdosi popovezl kus autem a eště sme tam poslouchali rádio, tak sme to před nim tajili. … Jo cože sem to řikal? Prospektorská výprava? … No to bylo, jako že sme přijeli na tu hájenku, co sme jako skauti měli, a tam sme jako nesměli používat právě žádný takový věci jako elektriku, sirky, telefon, vodovod a tak. Jako aby to bylo autentický. … Jasně. Eště dvě piva. … No a co sem to chtěl? Jo! Jak sem ho teďkej potkal, tak sme chvílu kecali, jak de život a takový ty krávoviny, šak to znáš. No a potom von mě pozval, ať na tu hájenku přijedu, řekl termín a jako že tam bude ňáká akce pro ty, … jak vono se jim nadává, … pro rovery. No a to je, proč vo tom mluvim, že já jako taky nejsem vlastně až tak úplně exskaut. … No dobře, přehánim. … No ale jak mi to řek, já sem si řikal, to bude bezva vodreagování. Budem zase někde v lese, hrát bojovky a tak. To je přesně to, co teďka potřebuju. Vypadnout. Zaluštit si nějaký šifry a tak. Ve zvadle bylo psaný, že jako pudem na severní pól. To znělo dobře. Těšil sem se jak malej fagan. Tak přijedu. Ze začátku eště v pohodě. Topilo se v kamnech a v krbu a všem byla hrozná zima jako vždycky, když se tam přijelo po tejdnu. Já sem tam byl, čoveče, asi po šesti letech, tak sem úplně zapomněl vodevřít komín, tak sem to tam eště drobek vyudil. Ale večer to začlo. Já na to vostal čučet jak jojo. Tam vytahli dva noutbůky a začali si tam z nás vytvářet nějakou databázi, že jako aby nás tam měli všecky zanešený a kdo za to zaplatil a jako aby se to všecko vykázalo. No budiž eště. … Co se tlemíš?
No to mi ani neřikej, že vy to tak děláte stejně. … Počkej, já du na hajzlik.
Kde sem to ksakru přestal? Jo! Ale večer ti. To byla věc. Voni tam na nás vytáhli ňáký modely, jak teče voda, no já sem si ti tam připadal jako ve škole. O severnim pólu nepadlo ani slovo a nakonec na nás vychrlili brejnstorming. Normálně tam roztáhli ruli ňákýho papíru, tam sme vypisovali jakejsi hrůzostrašnej myšlenkovej průjem a pak sme z toho ďáli myšlenkový mapy. … No povim ti, já sem se tam asi tvářil dost zoufale, tak ňák mi přišlo, že asi snad jako ani tohle nemám zapotřebí. … No co ale. Řikal sem si, že jako když máme jít na severní pól, tak jako asi že se ta náplň časem trošku přiblíží tomu, na co sem vzpomínal, jaký to bylo, když sem byl malej, a co sem si chtěl zvopáknout.
Ksakru. Zase volá Alice. No? Ale, prosim tě, co plašíš furt? No tak si normálka chci pokecat s Míšou, tak jako co má bejt? … No a jako kuli tomu se asi jako svět nezboří, že jo. Tak prostě přindu pozdějc. Tohle je mimořádná událost, copak to nechápeš? … Hele, hele, nevyhrožuj, jó? … Nazdar. … Né, nebudu ti řikat, kdy přídu, já to eště nevim.
No nazdar, ta zase prudí. Tentokrát tě nepozdravuje. … No, tak hlavně, že je ti to k smíchu. … Ježišmarja. Tys vobjednal další pivo? … No dobře, no. … Nic, fajn. No. Kde sem to přestal? … Jo! No, tak další den dopoledne, to bylo tak asi první, co mi začalo trochu připomínat starý dobrý časy. Jako to, vo čem ten skauting bejvával. To sme totiž tahali ňáký stromy z lesa, aby jako bylo čím topit nebo co. Jenže vodpoledne zasej. Sedli sme vokolo stola a pustili nám na cédéčku severní pól vod Cimrmanů. Já sem ti normálně začal mit obavy, že to bude všecko, co bude mět něco společnýho s tim severnim pólem. … Jako hezký to bylo, to jó, ale už sem to slyšel asi tisíckrát a můžu si to pustit doma taky, že jó. No co se dalo dělat. Tak sem si to poslech znovu. … Počkej, já si ti musim vzpomenout, co bylo dál.
Jo! Už vim! Potom sme hráli takový trošku lidštější hry, než ten den předtim. Já sem ti tam třeba předváděl kněžnu Libuši a podobně. … Ty hry byly vesměs nějak motivovaný právě Cimrmanem. … I když teda jako se severnim pólem to mělo společnýho asi tolik jako ty s dalajlámou. Jenže co na tom bylo asi nejhorší, to byla skutečnost, že se všecko muselo dělat na několikrát a všecko nějak naaranžovat, poňáč to furt někdo fotil a tak, a jak nás potom aji upozornili, tak normálně tó… Voni nás tam normálně aj nahrávali diktafónem. To bylo příšerný. Já sem ti to četl v jednom časopise, že takový zdržování je dycky, když se natáčí ňákej film, že jako se furt vopakuje a vopakuje, aby byl záběr co nejvíc nejperfektnější, tak tak sme to dělali aji my. … No a co myslíš, že se jako dělalo navečír? Vyndali další za svejch asi tisíce cédéček, co tam měli dotažený, a čučeli sme na filmy a na vobrázky. … Teda jako byly pěkný, to se musí nechat. … Ale nemysli si, že jako jenom chvilku. To trvalo snad asi skoro šest hodin. Jako dva díly Pána prstenů. Tý vole! Všude byly tisíce cédéček. Takovou koncentraci cédéček na metr čtvereční, tos eště neviděl. My už sme měli strach, že na nás vykoukne i … já nevim … z latríny.
Šéfe, eště dvě piva. Dík.
No jako, čoveče, povim ti nejvěčí šok, to bylo ráno. Voni nás vzbudili v pět ráno. Taková morbidita a jako že dem na severní pól. Měli sme se rozdělit do skupinek, no tos neviděl, co se kolem toho nadělalo cirátů. V každý musel bejt někdo, komu je vosumnáct, no věřil bys tomu? Jako kdyby to nebylo úplně fuk. Když sem byl ve skautu já, tak to bylo úplně fuk. Takový voloviny! Kdyby na nás tenkrát přišli s něčim takovým, jak teďkonc, tak sme to mohli rovnou rozpustit. … Že prej je na to snad předpis nebo co. … No a další starost, co tam měli, aby měli všici telefony. No musim ti říct, než sem tam jel, sem se rozmejšlel, jestli si ho vůbec mám brát sebou, aby mě tam s nim jako nevyhodili, a teď, no to byla síla, takovejhle požadavek. No ale nebyl to žádnej zásadní problém, protože jich tam bylo vskutku požehnaně. … Prostě mě přišlo, že jako celej ten skaut je takovej multimediální! … No a potom nám nabalili ňáký balíčky pro hru … proti trudomyslnosti a tak … a taky kus žvance, strčili nám do ruky sáňky, jako aby to asi bylo stylový nebo co, jinak to jako bylo úplně k ničemu, akorát překážely. … Já sem teda potom pozdějc během dne navrhoval, abysme z nich rozdělali oheň, ale nějak z toho sešlo. … Jo a taky nám dali mapu, na kterou nebylo vidět, protože byla tma, takže sme stejně šli podle toho, že sme to tam znali. … Nebo aspoň já sem to tam znal, ale vostatní asi taky. … No a šlo se na severní pól. Když sme pak došli na první místo, tak sme měli načnout balíček s dalšíma pokynama a jako, když sem ho vzal do ruky, tak sem myslel, že mě jebne. Trošku sem to prohmatal, a co myslíš, že mě v tu chvíli napadlo. Cédéčko! V lese – cédéčko! … No. Jenže tam nebylo. Byla tam čokoláda. Tak sme si rozdělili cédéčko čokolády a snědli a na papírku tam byl napsanej pokyn, jako kam máme jako jít dál. No fajn, tak se šlo lesem, to už bylo světlo, tak to bylo fajn a já sem trošičku čekal, kdy se tam vyskytne něco zajímavýho, něco, kde bysem si moh vyzkoušet, jestli jako mi z dřívějška zůstaly aspoň nějaký dovednosti.
Ježiš, co zas ta ženská chce? A víš co? Já jí to nebudu brát, co? Dyť si tady tak hezky povidáme. … Tak a je to! Teď už votravovat nebude.
No ksakru, teď sem zase zapomněl, kde sem to přestal. … Jo jasně, máš pravdu. No a tak sme došli na druhý místo, a mě ti málem trefil šlak. Né aby další postup byl v nějaký šifře, nebo tak něco. Nebo třeba morzeovkou nebo takový ňáký lidský věci. A jako na nás aby bylo, abysme to rozluštili nebo tak něco. Ne! Tam byla kazeta! Normální kazeta do kazeťáku! … No tlemíš se, vidíš, taky ti to příde bejt nenormální, že jo?
No to si děláš kozy, že skaut musí jít taky s dobou. Neser mě, laskavě! Neber mi moje iluze, jó, já je potřebuju k životu! … No a tak tam sme místo toho, abysme luštili šifru, abysme jako věděli, kudy dál, tak sme hledali v temnym lese kohosi, kdo by tam náhodou sebou měl kazeťák nebo volkmena. Naštěstí sme narazili na jakýsi rekreanty, který tam eště dojížděli nějaký zbytky vod včerejší pařby a ty kazeťák měli, akorátže nám tam do toho hulákali ňáký vožralecký nesmysly, takže sme měli co dělat, abysme jako pochopili, co dál. … No prostě kazeta. To je skoro jako cédéčko. A to sme touhle dobou eště netušili, že na dalším místě to cédéčko vopravdu bude! … No prostě jak řikám. Vzpamatovávám se z toho eště teď, jak sou ty skauti takový celý multimediální. To za mejch mladejch časů nebejvalo. … Když to srovnám s tim výletem na Kokořín … Co?“

Vše výše uvedené má reálný základ. Některé prvky byly záměrně vyzdviženy a některé záměrně potlačeny. Tento záměr byl podlý. Všem zúčastněným se tímto hluboce omlouvám a poťouchle vysmívám. Těším se na další multimediální show.

Tomáš Brokl v. k. (vlastní klávesnicí)


Přijde jednou doba, kdy se budou největší skautská dobrodružství odehrávat na monitoru počítače?


Zpět na Články

Neděle 22. 10. ’17
svátek slaví Sabina

Sedmý citát
Skupina, Tým, Společenství

Honzova prezentace: Rovering (PPT)

„Sociogram“ roverské skupiny

Roverská Wiki

Kalendář

DiskusLog
přehled diskusí

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 1. prosince 2016 ve 23.33