Znak Junáka

91. roverský kmen střediska “Řehoře Mendla” Brno

Kerberos

Znak roverů

Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy


RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz


Valid HTML 4.01 Transitional

Výchovné přestupky, problémy a jejich řešení

Zde najdete několik myšlenek a konkrétních postupů (technik) z několika knížek, které se zabývají výchovou a konflikty. Třeba Vám pomohou, inspirují (nebo taky ne), až vy budete řešit nějaký ten konflikt, nesprávným chováním. Konflikty můžeme dělit na vnitřní (sám se sebou) nebo mezi vrstevníkem/y, dále s autoritami, nějakým systémem pravidel (vůdce oddílu, rádce, pravidla v oddílu)… Jednotlivé myšlenky, techniky jsou zaměřené na nejrůznější druhy konfliktů. Pokud se chcete zeptat na konkrétní problém, stačí napsat dole v diskuzi nebo na mail.

Honza

Postup při nesprávném chování

Většina dospělých reaguje na nesprávné chování dětí v duchu tohoto zaběhnutého myšlenkového vzorce: přestupek – domluva – trest. Když se rodičů a učitelů ptali, zda před tím, než potrestali, hovořili o problému s dítětem, odpověď zněla: „Ano, samozřejmě, zkoušeli jsme to po dobrém, všechno jsme mu v klidu trpělivě vysvětlili…“ Problém byl v tom, že nemluvili s dítětem, ale na dítě. Účinnější postup by se dal vyjádřit takto: přestupek – spoluúčast – náprava.
Když je třeba reagovat na nesprávné chování, většinou jsou důležité tyto tři kroky:

  1. Věnovat se svým emocím dřív než hodnotím: „opravdu se zlobím, že…“ (svým nebo druhé strany, pojmenovat je).
  2. Přizvat druhou stranu ke spoluúčasti na řešení situace a vést celý postup směrem k nápravě.
  3. Provést opatření – (Co s tím uděláš? Co navrhuješ? Jak to budeme řešit? Do doby … bych chtěl slyšet tvoje návrhy, jak to dát do pořádku).

(Kopřiva. P. Respektovat a být respektován. Kroměříž: Spirála. 2008. ISBN 9788090403000.)

Úklona a slova

Pro řešení drobných konfliktů jsem dětem navrhla, aby vyzkoušely, jak to působí, když se mírně ukloní a řeknou: „Je mi to líto, chci to dát opět do pořádku.“
Děti byly velmi hrdé, když se jim díky klidnému, uctivému postoji a krátké větě podařilo vnést do vztahu opět rovnováhu. Všimly si, že to působí jen tehdy, když je za tím skutečný záměr. V rituálním postoji působilo poděkování a mohly si dovolit ukázat vlastní pocity studu, trapnosti nebo odporu. Když se jim postoj vydařil, situace se skutečně vyřešila, dostavila se emocionální úleva, ulehčení a radost.
(Gricksch, M. F. Patříš k nám. Praha: Shambhala. 2006. ISBN 8023969544.)

Zástupné role a konflikty

Děti přišly na to, že na místo obou protivníků v nějakém konfliktu mohou být zvoleni a proti sobě postaveni zástupci (někdo z ostatních dětí), kteří neznají obsah konfliktu. Ostatní děti jsou totiž díky tomuto procesu mnohem více orientovány na možné řešení.
Jednou jeden chlapec ublížil dívce ze sousední třídy a její sestra, která chodila k nám do třídy, ho za to do krve zbila. Tentokrát si znesvářené strany vybraly za své zástupce chlapce a dívku, a postavily je proti sobě. Zástupci nepůsobili víceméně dojem, že by proti sobě něco měli nějaké výhrady. Potom řekl chlapec, že proti dívce nic nemá, jenom její sestra ho často zlobí. Přidala jsem k nim tedy jednu dívku jako zástupkyni sestry (dívky ze sousední třídy). Náhle se věci daly do pohybu. Nově postavená dívka řekla, že chlapce shledává blbým a že by ho velmi ráda zlobila. Na to chlapcův zástupce přišel k ní a zvedl ruku, jako by ji chtěl uhodit. Přistoupila jsem blíže, abych si byla jistá, že to chlapec neudělá. Chlapec řekl, že má teď na dívku velký vztek. Z toho důvodu tedy došlo ke rvačce. Zástupkyně sestry do toho teď vstoupila a řekla: „Bráním teď svou sestru, ať má pravdu nebo ne.“
Postavili jsme konflikt ještě jednou, aniž bychom o něm měli nějaké bližší informace. Vše se dělo za absolutního soustředění celé třídy, která mezitím úplně ztichla. Potom jsem se jednotlivých osob zeptala, co je třeba udělat. Zástupkyně děvčete (ze sousední třídy) chlapci řeklo: „Je mi to líto.“ Mírně se uklonila. Potom chlapec podal dívce ruku na usmířenou. Děvče přijalo ruku a mělo z toho radost. Dívka, která chlapce zbila, k němu přistoupila a také řekla: „Je mi to líto, nechala jsem se k tomu strhnout svou sestrou.“ Navrhla jsem dívce, že by chlapci mohla splnit nějaké přání, aby mu dokázala, jak jí to mrzí. Chlapec přikývl. Ještě ho to bolelo. Po další přestávce na jeho lavici ležela nějaká sladkost. Věc se dala do pořádku.
(Gricksch, 2006)

Vedoucí stanovuje pravidla

Jiný chlapec nechtěl uznat, že napsal nedbale úkol, a nechtěl pochopit, že u mě s tímto domácím úkolem neuspěje. V takových případech se snažím nepokračovat v diskuzi. Řekla jsem: „Tady jsem já ta velká, a tedy rozhoduji.“ To ale chlapec nechtěl uznat. Navrhla jsem mu tedy, když se cítí být tak velký a chce rozhodovat, ať zůstane stát u mého stolku a dělá se mnou mou práci. Řekla jsem to vážně. Začala jsem se opět věnovat ostatním dětem a psát na tabuli. On zůstal stát u mě. Asi po deseti minutách řekl: „Sednu si zase do své lavice.“ „Vracíš se mezi žáky?“ Přikývl.
(Gricksch, 2006)

Vcítění se do druhého jako řešení konfliktu

U starších lze obrátit pozornost na prožívání druhých v konfliktu, dále také za předpokladu, že jsou oba schopni řešit konflikt:
Příklad: Petře, řekni, jak to teď cítí Pavel. Řekni to v první osobě… Petr: „Já Pavel jsem na Tebe naštvaný protože…, cítím se…“ Teď ty Pavle: „Já Petr jsem na tebe…“ Při konfliktu chtít po dvojící, aby řekla jak to cítí ten druhý. Pokusit se vcítit do role toho druhého a říct, jak on to vidí, proč tak jedná, že je na mě naštvaný. Pak přejít k řešení.
(Portmann. M. Jak zacházet s agresivitou. Praha: Portál. 1996. ISBN 8071780944.)

Imaginární židle

(Pokud je schopen řešit konflikt jen jeden.)
Představ si na této židli toho, na koho jsi naštvaný, a teď mu řekni, co mu chceš říci… Teď si sedni na tu židli ty a řekni co by ti asi odpověděl. Řekni to směrem k své židli, na které jsi seděl.
V kolektivu se na imaginární židli dá posadit zástupce, ať to všichni vidí i ten, který by tam měl opravdově sedět. Ten, kdo ho tam chtěl postavit promluví k zástupci, třeba: „Jsem na tebe naštvaný protože jsi…“ „Mrzí mě to, že jsem…, co mohu udělat abych…“ Zástupce něco odpoví. Nakonec může i osoba, která měla sedět na imaginární židli, si tam jít sednout a něco říci. Měla by být vyzvána vedoucím.

Vysedět si svou zlost

(Kontroverzní.)
Konflikty mají být řešeny těmi dětmi, kterých se týkají. Vhodnou možností k tomu je „vysezení“ konfliktů na zvláštních „zlostných židličkách“. V rohu místnosti si sednou dvě rozhádané děti na židle umístěné proti sobě a navzájem si vyříkají konflikt se vším všudy – nesmí dojít k tělesnému násilí. Když si konflikt vyřídí, mohou se vrátit do skupiny a zapojit se do činnosti.
(Portmann, 1996)

Protokol konfliktu

Po odeznění pocitů (zhluboka se nadechnout, počítat do deseti, něco oběhnout :-)) si promyslete (napište odpovědi) na tyto otázky: S kým jsem se pohádal? Čeho jsem chtěl dosáhnout? Čeho chtěli dosáhnout ti druzí? Co udělali nebo řekli ti druzí? Jak se teď cítím? Jak se teď cítí ti druzí? Co bych mohl udělat pro ukončení sporu? Co by pro to mohli udělat ti druzí? Pak by se měli účastníci pomocí odpovědí na tyto otázky pokusit najít odpověď na řešení problému.
(Portmann, 1996)

Příčiny konfliktu

Prevence (předcházení).
Mezi mnohými dětmi dochází k opakovaným konfliktům. Takovým konfliktům lze zabránit, když odhalíme příčiny konfliktů a nacvičíme možná řešení. Na velkém kusu papíru děti sestavují seznam podnětů, které vedou ke konfliktům ve skupině. Děti diskutují o tom, které konflikty se vyskytují nejčastěji a jak by byly dosud řešeny. Nakonec se vypracují návrhy řešení na určité druhy konfliktů a ty se potom zinscenují (sehrají). Otázky: Jsou návrhy realistické? Existuje i jiná možnost? Který z pokusů stojí za pokus?
(Portmann, 1996)

Namalovat si svůj konflikt

Papír rozdělte dvěma čárami na tři stejně velké zóny (na třetiny). Jedna krajní zóna je prvního účastníka konfliktu. Prostření zóna je obou dvou a poslední krajní zóna je druhého partnera v konfliktu. V těchto zónách se pak kreslí podoba a úhly pohledu na konkrétní konflikt. Vše bez fyzického kontaktu může se jen komunikovat pomocí pastelek. Potom si pohovořte o obrázku…

Zpracování konfliktu v triádách

Rozdělte se do tří (dva v konfliktu a nestranný pozorovatel – rádce, další člen). Popište problém a co nejpřesněji jej definujte (může pomoci i nestranný pozorovatel). V další fázi postupně hovořte o tom, co vás v životě, minulosti vedlo k tomu, abyste v tomto konfliktu zaujali takovéto stanovisko, které zaujímáte (zážitky, situace, osoby, …). Vyprávění je hlavně zaměřeno na to, proč dotyčný zastává takovéto stanovisko. Naslouchající se pak vlastními slovy pokusí zopakovat, co slyšel. Pokud s tím řečník souhlasí, tak pokračuje, pokud ne, zopakovat znovu svoji myšlenku jiným způsobem, aby tomu druhý rozuměl. Nakonec se role prohodí. Pokud je to vhodné, neutrální pozorovatel může doplňovat některé myšlenky a na závěr řekne, jak to viděl.
(Zahrádková. E. Teambuilding – Cesta k efektivní spolupráci. Praha: Portál. 2005. ISBN 8073670429.)

Sokratovský dialog

V prvním kole převezme jeden z těch, co jsou v konfliktu, roli tazatele a druhý roli dotazovaného. Skupina dohlíží, zda se to striktně dodržuje, ve druhém kole se vymění. Jde o to se pouze dopracovat k pochopení úhlu pohledu, z kterého partner vnímá daný problém, spornou situaci, konflikt. Otázkami lze odhalit rozpory mezi jednotlivými odpověďmi partnera. Oba účastníci dodržují striktně své role: dotaz – odpověď, dotaz – odpověď, …!
(Zahrádková, 2005)

Mezníky

(Pro starší, složitější)
Vezměte si papír a na něj zapište všechny mezníky, které jsou vám známy, v životě člověka, s kterým máte konflikt, všechny důležité zážitky,… o kterých u něj víte. Pak se rozdělte do dvojic a vzájemně si sdělte vše, co víte o člověku, se kterým máte konflikt. Hovořte přitom v první osobě (jako byste byli tím člověkem vy). Až po skončení této prezentace řekněte, v čem máte s tímto člověkem konflikt a jaký vnitřní postoj k němu zaujímáte. A jaké vidíte možnosti řešení.
(Zahrádková, 2005)

Dokázat jasně vymezit pravidla a hranice

Vysvětlit, že kdo tyto pravidla nerespektuje, tak pak já nemohu respektovat jeho porušování pravidel a musím udělat patřičná opatření. „Můžeš si hrát s dětmi, pokud budeš dodržovat pravidla, nebo být tady sám.“

Společná modlitba

Za konflikt, problém, za druhého, za společné řešení problému. Společně s vedoucím a tím, koho se problém, konflikt týká (jedné nebo druhé strany nebo obou).


Diskuse k tématu (zatím jediný příspěvek):

Jméno:  Text: 

Jan [13. 2. 2011]: http://psycho.skauting.cz/ a http://www.prostorprozmenu.cz/


Zpět na Články

Pátek 23. 6. 2017
svátek slaví Zdeňka

Sedmý citát
Skupina, Tým, Společenství

Honzova prezentace: Rovering (PPT)

„Sociogram“ roverské skupiny

Roverská Wiki

Kalendář

DiskusLog
přehled diskusí

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 1. prosince 2016 ve 23.33