Znak Junáka

91. roverský kmen střediska “Řehoře Mendla” Brno

Kerberos

Znak roverů

Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy


RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz


Valid HTML 4.01 Transitional

Je mrtev ten, komu odumřel stud

Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Uslyšel jsem tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“

Tímto krátkým a důvěrně známým citátem bych chtěl začít svou práci, která se bude týkat, dle mého názoru, jednoho z nejdůležitějších, nejkontroverznějších a nejdiskutovanějších témat existence lidské společnosti, a to tématu studu. Zvláště v současné době a blízké minulosti došlo v rámci této problematiky k revolučním proměnám v oblasti lidské sexuality. V závislosti na tomto faktu bych se chtěl blíže věnovat této otázce.
Za stud označujeme pocit nebo vědomí, jež člověka provází při situaci, která se mu nejeví jakožto příjemná – je úzce spojen se svědomím. Pohled na lidský stud byl v historii zaznamenán z mnoha úhlů. Pomineme-li prehistorické, nepříliš prozkoumané kultury, které samozřejmě musely mít své vlastní stanovisko ke studu a lidské sexualitě vůbec, zůstávají nám na pořadí starověké kultury. Asi nejznámější z nich jsou židovská a anticko-římská. Židovská kultura měla své Desatero a z něho vyplývající zákony. Můžeme říct, že kupříkladu římská kultura se na morálních problémech, které souvisely (nejen) se sexualitou, zhroutila – sama se tak zhýčkala, že již nebyla schopna vzdorovat reálné konkurenci v podobě divokých barbarů. Pro nás asi nejvýznamnější je kultura založená na křesťanství, která se v evropských krajích objevuje na přelomu starověku a středověku a trvá až do novověku. Tato křesťanská kultura přišla s pevně stanovenou mravoukou, která stála na základech judaismu. Sexualita v rámci povolených témat (manželství) byla vyzdvižena, avšak sexualita vymykající se tomuto řádu byla odsunuta na okraj společnosti (např. prostituce). V průběhu této časové etapy se sice některá témata až nezdravě odsouvala ze společenského povědomí (pruderie, puritanismus a viktoriánské pokrytectví), ale i přesto se společnost držela v rámci fungujícího celku. O tom, že tehdejší uspořádání zřejmě nebylo zcela chybné, svědčí snad i to, že se za dobu dvoutisícileté existence nerozpadlo a suverénně se udrželo na vrcholu. Je taky důležité podotknout, že za toto období prošel svět největšími změnami, co se týče pokroku.

Sexuální revoluce

Dle mého názoru, k největší změně pohledu na stud a sexualitu došlo ve dvacátém století. Do té doby se o této problematice příliš nemluvilo, avšak nadcházející období přišlo s absolutním opakem. Jedním z prvních, na nějž se zastánci a propagátoři sexuální revoluce odvolávají, byl Sigmund Freud, který o sexualitě a studu vyslovil mnoho podnětných i kontroverzních myšlenek. Jeho teorie, které spojovaly sexualitu a psychologii, do té doby nikdo nevyřkl a inspirovaly mnoho jeho následovníků. Jednalo se o několik osobností, které určovaly směr vývoje této revoluce, např. Alfred Charles Kinsey, William Masters, Virginia E. Johnsonová nebo Wilhelm Reich, který mimochodem pojem „sexuální revoluce“ vymyslel. V padesátých letech se nástup sexuální revoluce odráží již v alternativním umění. Celá revoluce vyvrcholila nástupem hippies a situace se převrátila až k tzv. volné lásce, která zcela odbourávala stud, a zbavovala se tak jakýchkoli zábran. V tomto období se také masově rozšířila antikoncepce, jež odstranila možnost početí z důvodu nezřízeného sexuálního života. Výsledkem sexuální revoluce se stalo potlačení tradičních etických prvků ve společnosti, například rozvrácení rodiny a rodinných hodnot nebo narušení úcty k (nenarozenému) životu. Další, co následovalo, bylo rozšíření AIDS. V osmdesátých a devadesátých letech došlo k transformování sexuality do více konzumní a komercializované podoby (například nepokryté rozšiřování pornografie a prostituce). V současné době je již situace taková, že spotřební společnost a popkultura jako celek stud víceméně ignorují (viz např. webové portály Seznamu, Altasu apod.). Navzdory těmto tendencím hájily význam studu ve dvacátém století například známý německý filosof Max Scheler nebo bývalý papež Jan Pavel II. ve svých meditacích o teologii těla.
Na závěr bych chtěl položit otázku, zdali právě stud není jedna z klíčových vlastností, kterou se lišíme od zvířat.

Pavel Prcinka


Diskuse k tématu (celkem 10 příspěvků):

Jméno:  Text: 

Pif [5. 1. 2008]: Já s tímto článkem souhlasím. Stud je přirozená věc a měl by patřit do života každého křesťana a skauta.

Honza [15. 1. 2008]: Maš to … moc pěkně napsané (místo jména jsou tečky).

Vojta [16. 1. 2008]: Rád bych k tomuto tématu položil otázku, která snad více rozproudí diskusi: KDY se má v mezilidských vztazích stud odložit? Mluvím samozřejmě o intimním vztahu mezi mužem a ženou… měl by být odložen až po svatbě o „svatební noci“, anebo je to na partnerech? Když se přeci tolik milují, proč by se měli v tomto vzájemně odpírat?

Helča [18. 1. 2008]: Pokud jsou partneři ochotni vzájemně na sebe počkat až do svatby, dávají si tím najevo, že ten druhý je důležitější než já sám. Odkládají ze své lásky veškerý egoismus (i když asi težko se dá mluvit o lásce, pokud by v ní byl egoismus a sobectví), jsou ochotni toho druhého opravdu milovat – ne ze zamilovanosti, ale ze zralé lásky… V manželském slibu se zavazují k věrnosti a úctě, zamykají boční vrátka, které jinak dávají najevo jakési – až mě to s tebou přestane bavit tak proč zase neodejít? můžou dát sama sebe tomu druhému jako největší dar – čistý a krásný…alespoň já bych určitě nechtěla dát se svému budoucímu manželovi jako utrhlá zvadlá růže bez vůně…

Upýr [26. 1. 2008]: Je to hezky napsaná úvaha o studu z hlediska historického a částečně i náboženského. Dovolím si však nesouhlasit, že dešní společnost stud ignoruje. Naopak mi přijde, že se rozevírají nůžky, kde na jedné straně je absence studu (pornografie ect..) a na duhé jsou puritáni, kterí se stydí až príliš a vrací se tak do doby, kdy lékař například nemohl prohlédnout ženu a spousta lidí díky tomu zemřela. To, že stud je do jisté míry přirozený je jasné, jde jen o hranici, kterou mu dáme.

Upýr [26. 1. 2008]: (pokračování) Věřící lidé mají v tomto smštu jistou výhodu a tou je postoj církve. Nevěřící se musí v tomto směru chovat zodpovědněji a tuto hranici si stanovit sami. A abych odpověděl na Vojtovu otázku, tak si myslím, že toto rozhodnutí vždy záleží na partnerech a jeijich vztahu a že právě náboženství do jisté míry omezuje páru toto rozhodnutí. A myslím si, že třeba právě kvůli tomuto omezení mohou být i nešťasné páry, které třeba z důvodu toho, že by intimní vztah měli započít až po svatbě (a pociťovali obrovskou touhu) tuto svatbu uspěchaly…

Vojta [31. 1. 2008]: Ale Upýre, ty snad vždycky jednáš výhradně podle toho, co cítíš? Anebo jsou tvé city stejně stálé jako rozhodnutí? Pokud by dva mladí jednali podle „obrovské touhy“ po sobě, která je oba spaluje, ale ještě sami sobě neslíbili s tím spojenou věrnost a lásku až do Smrti… tak Co potom, když city odejdou a slib tu ještě nebude? Nevěřím v lidskou dokonalost, ale věřím, že láska dvěma lidem nikdy neuteče.

Vojta [31. 1. 2008]: Pro ty, kteří s intimním životem čekají až do manželství, není omezením náboženství, ale úcta a věrnost tomu druhému. Alespoň pokud jsou k tomu čekání vedeni křesťanským pohledem.

Upýr [10. 2. 2008]: Ano, ve vetsine pripadu jednam tak, jak to v dany okamzik citim… Jinak tato diskuze je spis ohledne studu telesneho a nabozenstvi. Ja jako neverici nemam tuto hranici jasne danou a troufam si rict, ze se v mem zivote bude jeste spousta veci dovytvarovat. Stud telesny se snazim nevnimat, spis pocituju stud psychicky. Jinymi bych se mene stydel nahy nez kdybych udelal nejaky cin. Nebo neco neudelal. To bych se nemohl na sebe podivat… Tento druh studu je podle meho nazoru v clanku uplne potlacen…

Vojta [11. 2. 2008]: Tento „psychický stud“ by ovšem mnohem snáze mohl být nahrazen čistou morálkou a pevnou vůlí – když se budu držet morálních pravidel, neudělám nic, za co bych se styděl před ostatními. Na druhou stranu kdyby mojí jedinou motivací (nebo spíš anti-motivací) nedělat určité věci/nejednat určitým způsobem, byl stud… Stud chrání a skrývá něco krásného (lidské tělo), není to plášť, pod nímž se skrývá znetvořená zrůda (špatné činy apod.). Podle mě je tento „psychický stud“ spíše přeneseným významem slova a se článkem správně nemá nic společného.


Zpět na Články

Středa 13. 12. ’17
svátek slaví Lucie

Sedmý citát
Skupina, Tým, Společenství

Honzova prezentace: Rovering (PPT)

„Sociogram“ roverské skupiny

Roverská Wiki

Kalendář

DiskusLog
přehled diskusí

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 1. prosince 2016 ve 23.33