91. roverský kmen střediska Řehoře Mendla Brno

Kerberos

Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy

RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz

Kostely 2012 (13.20. 8. 2012)

Po půlnoci z neděle na pondělí se tři z nás seli na nádraí, kde jsme k nevelkému překvapení zjistili, e ná spoj EC Hungaria bude opoděn. Na víc ne hodinu do očekávaného odjezdu jsme se tedy rozhodli vyuít pohostinnosti rodiny Jílků, kde jsme se po chvíli seli v plném počtu, tedy Radim, Pepa, Haplo, Vojta (Haplův spoluák) a já. V pravý čas jsme vyrazili na vlak, kde jsme si ustlali v uličce na vrstvě batohů a hudebních nástrojů. V Děčíně jsme počkali na dalí spoj do České Kamenice, odkud nás čekal odvoz na faru ve Srbské Kamenici, kteráto byla následující týden naím domovem.
Kirchenbaumeister Marcel nás hned po snídani dovezl do Horního Prysku, kde jsme celý den kultivovali okolí kostela. Na zpáteční cestu (a na zbytek pobytu) jsme dostali do opatrování vůz koda 135 L. Po spre a večeři jsme brzo ulehli, abychom trochu stáhli spánkový deficit.
V úterý jsme před sedmou vstali a po snídani vyrazili do Jedlky. Naím úkolem bylo pod vedením zkuených murárov z východního Slovenska napravit zfuovanou (a toto je velmi slabé slovo) práci, kterou na tamějím kostele provedla nejmenovaná firma. Začali jsme kopáním odvětrávacích kanálů v sakristii, co kvůli podloí z čedičových balvanů nebyla snadná práce, leč po pár hodinách jsme zvítězili. Za odměnu jsme si v obědové pauze zahráli na varhany. Odpoledne jsme jetě pomáhali se srovnáváním terénu pro obvodové obrubníky. Večer jsme se pak zajeli podívat na kostel v Markvarticích, na kterém jsme pomáhali v minulých letech.
Ve středu jsme větinu dne vysekávali balvan u opěrného pilíře, který se výe zmíněné firmě nechtělo vytahovat, tak ho aspoň zalila několika kýbly betonu. Jeliko byla slavnost Mariä Himmelfahrt, skončili jsme dříve a jeli do Srbské Kamenice na mi, kde Vojta bravurně zastal funkci varhaníka (co pak zopakoval jetě na dvou mích v neděli). Večer jsme (tak jako dalí dny) vytáhli kytaru, housle a harmoniky a (spolu s paními kuchařkami) pěli a do půlnoci (i déle).
V následujících dnech bylo naí hlavní prací vykopávání vskutku vtipně poloených okapových svodů (toti nejene voda měla téct do kopce, ale taky asi bylo očekáváno, e nevyteče ven parodií na spoj s drenání rúrou). Obzvlátě nás překvapilo, kdy jedna z drenáek byla po celé délce ucpaná jakousi sádrovou naplaveninou. Poslední den naich prací jsme tedy alespoň začali s kopáním výkopů pro nové svody. No, uvidíme, jestli se ve stihne do 22. září, kdy bude kostel znovu vysvěcen.
V neděli odpoledne jsme vyrazili na výlet do pískovcových skal v okolí Jetřichovic, kde jsme podnikli okruh přes Mariinu skálu, Vilemíninu stěnu, Rudolfův kámen a Kanapee. Následně jsme popojeli do Jiřetína, kde jsme vystoupali na Kříovou horu a dál na sjezdovku pod Jedlovou. Zpáteční cesta byla poněkud obtínějí v tom, e naemu vozu (jak jsme věděli) nefungovala dálková světla. O to hůř, kdy při strmém stoupání zhasl motor. Nakonec jsme se vak v pořádku vrátili a jetě nám zbyla trocha času na večeři a sbalení.
Ráno jsme zběně poklidili a vypravili se na autobus, ze kterého jsme v Děčíně přestoupili na vlak do Prahy. Čekání na dalí spoj (předchozí nám opět kvůli zpodění ujel) jsme vyuili zpěvem moravských lidovek ve Vrchlického sadech. Zbytek cesty u el podle plánu a lehce po poledni jsme se v Brně kadý rozeel svou cestou.

Zapsal a fotil Voják

Cesta do neznáma

Někdo se vydal na cestu. Byla hustá tma, nebylo k poznání, jaké pak má úmysly či kam vlastně míří. Nikdo o nich nevěděl, pro tentokrát ale prozradíme, e s nimi byl i někdo jiný, neobvyklý. Pro vechny ty mraky nebyli schopni najít správnou cestu, dál klopýtajíce temnou nocí vak byli odhodlaní ve překonat.
Po strastiplné cestě se před nimi na obzoru objevil havý obr, jen kadý den vychází z jeskyní. V potu jeho sálaného tepla byli nai cestovatelé nuceni dřít svá těla a do úmoru, do posledního paprsku nebeského giganta.
Netue byli hlídku co hlídku havého stráce podrobováni zkoukám, které zjiovali, zda-li jsou hodni úkolu a jeho následné odměny. Kadý jeho odchod pak byl provázen ohroením, cestovatelé byli plněni jedem, kdy pozoru nedali. Proto snaně zpívali, kdy hrdla otevřeli, by se ochránili před nebezpečenstvím.
Po pár cyklech byli poehnáni a do rukou se jim dostalo to, po čem tolik prahli. Kdy to pak ukázali Mocnému a Nevyzpytatelnému, byli posláni by odkryli tajemství země a mohli do ní vstoupit. Poslední část jejich dobrodruství právě nabrala svůj spád.
Vrhlo je to v jedno kolo. Nebylo mono sledovat ten sled událostí, který se následně udál. Snad jen, e onen zvlátní člen byl odtren od zbytku, ti pak snaíce se ho zachránit napjali vechny síly, aby ho vytrhli ze spárů nebezpečí, které přilo od Mocného, z netuených důvodů.
Po dlouhém hledání nakonec nali to, k čemu mířili. Vystoupivi kopec pln pádů a útrap dorazili k slastnému cíli. Na konec pak musím dodat, e vichni dorazili zpět, do svých hradi, bez útrap.

Haplo