Znak Junáka

91. roverský kmen střediska “Řehoře Mendla” Brno

Kerberos

Znak roverů

Úvod
O nás
Akce
Články
Citáty
Hry
Fotky
Odkazy


RSS kanál [?]
Přidej na Google.cz
Přidej na Seznam.cz


Valid HTML 4.01 Transitional

Kostely 2012 (13.–20. 8. 2012)

Po půlnoci z neděle na pondělí se tři z nás sešli na nádraží, kde jsme k nevelkému překvapení zjistili, že náš spoj EC Hungaria bude opožděn. Na víc než hodinu do očekávaného odjezdu jsme se tedy rozhodli využít pohostinnosti rodiny Jílků, kde jsme se po chvíli sešli v plném počtu, tedy Radim, Pepa, Haplo, Vojta (Haplův spolužák) a já. V pravý čas jsme vyrazili na vlak, kde jsme si ustlali v uličce na vrstvě batohů a hudebních nástrojů. V Děčíně jsme počkali na další spoj do České Kamenice, odkud nás čekal odvoz na faru ve Srbské Kamenici, kterážto byla následující týden naším domovem.
Kirchenbaumeister Marcel nás hned po snídani dovezl do Horního Prysku, kde jsme celý den kultivovali okolí kostela. Na zpáteční cestu (a na zbytek pobytu) jsme dostali do opatrování vůz Škoda 135 L. Po sprše a večeři jsme brzo ulehli, abychom trochu stáhli spánkový deficit.
V úterý jsme před sedmou vstali a po snídani vyrazili do Jedlky. Naším úkolem bylo pod vedením zkušených murárov z východního Slovenska napravit zfušovanou (a toto je velmi slabé slovo) práci, kterou na tamějším kostele provedla nejmenovaná firma. Začali jsme kopáním odvětrávacích kanálů v sakristii, což kvůli podloží z čedičových balvanů nebyla snadná práce, leč po pár hodinách jsme zvítězili. Za odměnu jsme si v obědové pauze zahráli na varhany. Odpoledne jsme ještě pomáhali se srovnáváním terénu pro obvodové obrubníky. Večer jsme se pak zajeli podívat na kostel v Markvarticích, na kterém jsme pomáhali v minulých letech.
Ve středu jsme většinu dne vysekávali balvan u opěrného pilíře, který se výše zmíněné firmě nechtělo vytahovat, tak ho aspoň zalila několika kýbly betonu. Jelikož byla slavnost Mariä Himmelfahrt, skončili jsme dříve a jeli do Srbské Kamenice na mši, kde Vojta bravurně zastal funkci varhaníka (což pak zopakoval ještě na dvou mších v neděli). Večer jsme (tak jako další dny) vytáhli kytaru, housle a harmoniky a (spolu s paními kuchařkami) pěli až do půlnoci (i déle).
V následujících dnech bylo naší hlavní prací vykopávání vskutku vtipně položených okapových svodů (totiž nejenže voda měla téct do kopce, ale taky asi bylo očekáváno, že nevyteče ven parodií na spoj s drenážní rúrou). Obzvláště nás překvapilo, když jedna z drenážek byla po celé délce ucpaná jakousi sádrovou naplaveninou. Poslední den našich prací jsme tedy alespoň začali s kopáním výkopů pro nové svody. No, uvidíme, jestli se vše stihne do 22. září, kdy bude kostel znovu vysvěcen.
V neděli odpoledne jsme vyrazili na výlet do pískovcových skal v okolí Jetřichovic, kde jsme podnikli okruh přes Mariinu skálu, Vilemíninu stěnu, Rudolfův kámen a Kanapee. Následně jsme popojeli do Jiřetína, kde jsme vystoupali na Křížovou horu a dál na sjezdovku pod Jedlovou. Zpáteční cesta byla poněkud obtížnější v tom, že našemu vozu (jak jsme věděli) nefungovala dálková světla. O to hůř, když při strmém stoupání zhasl motor. Nakonec jsme se však v pořádku vrátili a ještě nám zbyla trocha času na večeři a sbalení.
Ráno jsme zběžně poklidili a vypravili se na autobus, ze kterého jsme v Děčíně přestoupili na vlak do Prahy. Čekání na další spoj (předchozí nám opět kvůli zpoždění ujel) jsme využili zpěvem moravských lidovek ve Vrchlického sadech. Zbytek cesty už šel podle plánu a lehce po poledni jsme se v Brně každý rozešel svou cestou.

Zapsal a fotil Vojťák

Cesta do neznáma

Někdo se vydal na cestu. Byla hustá tma, nebylo k poznání, jaké pak má úmysly či kam vlastně míří. Nikdo o nich nevěděl, pro tentokrát ale prozradíme, že s nimi byl i někdo jiný, neobvyklý. Pro všechny ty mraky nebyli schopni najít správnou cestu, dál klopýtajíce temnou nocí však byli odhodlaní vše překonat.
Po strastiplné cestě se před nimi na obzoru objevil žhavý obr, jenž každý den vychází z jeskyní. V potu jeho sálaného tepla byli naši cestovatelé nuceni dřít svá těla až do úmoru, do posledního paprsku nebeského giganta.
Netuše byli hlídku co hlídku žhavého strážce podrobováni zkouškám, které zjišťovali, zda-li jsou hodni úkolu a jeho následné odměny. Každý jeho odchod pak byl provázen ohrožením, cestovatelé byli plněni jedem, když pozoru nedali. Proto snažně zpívali, když hrdla otevřeli, by se ochránili před nebezpečenstvím.
Po pár cyklech byli požehnáni a do rukou se jim dostalo to, po čem tolik prahli. Když to pak ukázali Mocnému a Nevyzpytatelnému, byli posláni by odkryli tajemství země a mohli do ní vstoupit. Poslední část jejich dobrodružství právě nabrala svůj spád.
Vrhlo je to v jedno kolo. Nebylo možno sledovat ten sled událostí, který se následně udál. Snad jen, že onen zvláštní člen byl odtržen od zbytku, ti pak snažíce se ho zachránit napjali všechny síly, aby ho vytrhli ze spárů nebezpečí, které přišlo od Mocného, z netušených důvodů.
Po dlouhém hledání nakonec našli to, k čemu mířili. Vystoupivši kopec pln pádů a útrap dorazili k slastnému cíli. Na konec pak musím dodat, že všichni dorazili zpět, do svých hradišť, bez útrap.

Haplo

IMG_7925 IMG_7926 IMG_7928 IMG_7945 IMG_7946
IMG_7975 IMG_7997 IMG_8010 IMG_8012 IMG_8017
IMG_8027 IMG_8036 IMG_8039 IMG_8078 IMG_8117
IMG_8130 IMG_8155 IMG_8164 IMG_8174 IMG_8176
IMG_8186 IMG_8203 IMG_8208c IMG_8227 (kopie) IMG_8236
IMG_8240 IMG_8243 IMG_8253 IMG_8260 IMG_8265

Zpět na Akce

Čtvrtek 29. 6. ’17
svátek má Petr a Pavel

Sedmý citát
Skupina, Tým, Společenství

Honzova prezentace: Rovering (PPT)

„Sociogram“ roverské skupiny

Roverská Wiki

Kalendář

DiskusLog
přehled diskusí

Vytvořil VojťákO webuAdmin • Aktualizace: 1. prosince 2016 ve 23.33